Martinus
Slyšel jsem zpěv tak jsem se šel kouknout, odkud to zní. Znělo to z pokoje Marcuse. Byla to smutná píseň, až mi trhala srdce. Tak jsem otevřel dveře a koukal na své zničené dvojče. Dokonce i brečel ale zpíval dál, já jen stál ve dveřích a koukal na něj. Tak jsem začínal brečet, měl jsem být lepší bratr. Nemuselo se to stát. Když Marcus dozpíval tak jsem šel k němu a obejmul ho, on se mi rozbrečel na rameni já potom odešel. Šel jsem spát.
Ráno- Marcus
Vzbudil jsem se a rozhlédnul jsem se po pokoji, potom jsem sebou zase prásknul do peřin. "Ach jo" řekl jsem a vzpomněl jsem si na písničku co jsem zpíval včera. Potom jsem se zvednul a vydal se dolu do kuchyně. Tam jsem potkal Martinuse, dělal si čaj. "Ahoj" pozdravil mě ale já jen přikývnul a šel si sednout. "Hele jak ti je?" zeptal se mě. "No co myslíš?" zeptal jsem se. "No... jsem už radši ticho" řekl a šel pryč. Já na něj ale zavolal. "No?" zeptal se. "Hele brácha já vím že se chovám jako nějaká ubrečená holka ale..." nedořekl jsem to protože mě obejmul.
"Ne nejsi ubrečená holka, jsi můj bratr a já si vážím toho co jsi pro mě udělal, teď já pomůžu tobě" řekl. "Díky" řekl jsem mu. Takhle jsem tam stály asi pět minut když mě začala štípat ruka. "Au" řekl jsem a chytil si ruku. Mě ten obvaz spadnul, a jejda. "Co je?" zeptal se Tinus a kouknul se na mě. "Ale nic" řekl jsem. On mi vzal ruku a vytáhl mi rukáv.
"Marcusi tohle nedělej" řekl mi a obejmul mě. "Ale ono je to tak uklidňující" řekl jsem mu. "Marcusi nezapomeň že tu máš ještě mě a Vaness" řekl mi. "Promin" řekl jsem mu. "Ukaž mi to" řekl mi a já tak udělal. "Musím ti to vyčistit" řekl mi a táhnul mě do jeho koupelny, museli jsem být potichu aby jsme nevzbudily Vaness.
"Ty to umíš?" zeptal jsem se ho. "No jo, umím" řekl a čistil mi to. "Kde ses to naučil?" zeptal jsem se ho podezíravě. "To není důležité" řekl a pokračoval. "Tinusi, jsem pořád starší, řekni mi to" řekl jsem mu a on si povzdechl. Potom si vytáhnul rukáv a ukázal mi dvě jizvy. "Proč?" zeptal jsem se.
"Tahle" ukázal na tu první. "Já za tebe, že jsem tě opustil kvůli blbosti" řekl. "A tahle, to je za to že jsem opustil tátu když mě potřeboval" řekl mi a stáhnul si rukáv dolu. Když i to vyčistil tak zmizel někde v domě, já si šel zdřímnout. V noci jsem se moc neprospal.
ČTEŠ
Unrequited Love (Marcus&Martinus)
FanfictionCo bolí víc než neopětovaná láska? Snad nic. Martinus to zná, potká dívku ale ta ho nechce kvůli jeho bratrovi. Potom zjistí ze ta dívka má dvojče a tu trápilo to stejné. Vždy když někoho potkala, tak mu ho její sestra přebrala. Ale ona svojí sestř...