Dračí krev

Kapitola I.

Legendy praví, že kdysi dávno zemi vládli draci a byli to právě lidé, jež zde byli vetřelci. Draci své nové "sousedy" přijali mezi sebe, aniž by někoho z nich ranili. Lidé, vyděšení z jejich velikosti a moci, přijali jejich uvítání a začali si stavět svá první obydlí. Vypadalo to, že budou spolu žít v klidu a míru. Avšak jak šel čas, lidská sídla se zvětšovala a s nimi i jejich opovážlivost a arogance. Začali drakům závidět jejich moc, moudrost, schopnost létat, a dokonce i velikost. A jak se stává, závist pomalu rostla v nenávist, až vyvrcholila ve válku mezi lidmi a draky.

Už na začátku bylo jasné, jak válka skončí. Lidé neměli proti drakům žádnou šanci. Vojáci umírali jeden po druhém pokaždé, když se střetli se svými mocnými protivníky. Nebyli dostatečně silní na to, aby je zabili. Jejich rasa začala pomalu ale jistě vymírat. Potřebovali zázrak, který by jim umožnil vyhrát. A tak se začali modlit. Modlili se každý den, když vstávali, obědvali, večeřeli, šli spát, válčili, pracovali, truchlili... Při každé příležitosti a neustále.

Až jednoho dne se onen zázrak stal. Mezi lidmi se objevil někdo, kdo v sobě nosil polovinu dračí krve. Byl schopný mluvit dračí řečí, vládl podobnou mocí jako oni, a dokonce byl schopen pohltit duše těch draků, které porazil. Drakobijce, pohlcovač draků, dračí zaříkávač... Říkali mu různě, ale jedno bylo hlavní - dal lidstvu naději a chuť znovu bojovat za svojí svobodu. Byl nadějí na lepší život a svět bez nadvlády draků.

Draci se svého nového nepřítele zlekli. Zabíjel jejich druhy a posílal duše poražených do věčné prázdnoty. Neměli v plánu sledovat, jak pomalu mizí drak za drakem. Proto se rozhodli utéct. Než ale tak učinili, nejstarší z draků lidem přísahal, že se jednoho dne vrátí. A až ten den nastane, nepomůže jim před jejich hněvem ani Drakobijce.

A tak draci vymizeli z naší země a lidé mohli žít v míru. Nikdo neví, zda a jestli vůbec se draci vrátí, ale za tu dobu, co tu nebyli, jsou Drakobijci stále s lidmi a chrání je před nebezpečím. Jsou to mocní strážci, ochránci a hrdinové, jichž si lidstvo váží. Hrdinové s dračí krví.

,,To je ale kravina.'' promluvila Lauren a s odporem zavřela knihu, kterou četla se svými druhy. Obal knihy hrdě hlásil zlatým písmem: ,,Drakobijci.''

,,O tom mi povídej. Prý 'lidé si jich váží.' Tse! Možná kdysi dávno. Teď se k nám nechovají o nic lépe než k bandě prašivých psů! Už kvůli nim umřelo mnoho z nás! Jestli se draci vážně vrátí, tak vám na rovinu říkám, že se přidám na stranu draků!'' odplivl si Oliver a seskočil ze stolu, který mu sloužil namísto židle.

,,Oh vážně? Já jsem spíš toho názoru, že by tě draci hned zabili, protože by usoudili, že jsi jim naprosto k ničemu.'' utrousil Jakub kysele a zašklebil se na svého přítele.

,,Jak to jako myslíš?'' ohnal se Oliver a střílel z očí blesky po Jakubovi.

,,Tak, jak jsi to pochopil, Olivere. Jsi střevo. Žádný z draků by tě nechtěl jako pomoc i při pouhém uklízení, natož boji!'' vysmál se mu přímo do očí Jakub. Užíval si sledovat, jak jeho kamarád rudne vzteky.

,,Ty hajzle, pojď sem a-!''

,,Nechte toho! Hádky nám nepomohou od bídy, v které žijeme!'' okřikla je ta nejmladší z nich, Violet. Oba najednou zmlkli a pohlédli na ni. ,,Lauren, zavři tu knihu. Už po třetí se ti dva kvůli ní málem porvali.''

Lauren jen nespokojeně zabručela a knihu zavřela. Pak se otočila na židli, aby viděla na jejich mladou, bělovlasou kapitánku. Neměla z ní moc velký respekt. Přece jen, ta nejstarší ze všech měla poslouchat tu nejmladší, jen protože byla rychlejší v uchopení se role? Do toho se rozhodně neměla. Ale pokud půjde všechno podle jejích plánů, brzy bude mít, co jí právem patří.