Dračí krev

Kapitola VI.

Když vešli do pokoje, první, na co se Nelrias zeptal, byly dvě postele, které byly těsně vedle sebe uprostřed pokoje. ,,Co to je?"

Violet se nejdřív krátce zasmála s tím, že si s ní nejspíš dělá jen srandu, ale když pohlédla na jeho obličej, nenašla tam žádný humor. Ostatně jako vždycky.

,,Ty vážně nevíš, co je postel?" zeptala se pro jistotu. Nelrias v odpověď zakroutil hlavou. ,,To je postel a slouží k tomu, aby na ní lidi spali. Teda, z devadesáti procent na ní jenom spí. Copak draci nic takového nemají?"

,,Nám slouží ke spánku země. Nebo pak tráva. Ta je celkem příjemná. Ale moc jí u nás neroste, takže je to celkem požehnání, když na ni ulehnem." pokrčil rameny Nelrias a opatrně přešel k posteli, jakoby na něj snad mohla vyskočit a kousnout ho.

Violet nad tím jen pozvedla obočí. ,,Tak se tu zatím hezky seznamuj s postelí, já se půjdu vykoupat. Musím toho využít do té doby, než si to hostinská rozmyslí." Sundala si batoh ze zad a vytáhla z ní rozříznutou košili. Jo, tak do tohohle se už nejspíš nikdy neobleče. Může z toho možná tak udělat obvazy.

,,Něco se mi na té ženě nezdá." promluvil znovu Nelrias mezitím co stále ve stoje studoval postel. Violet, ignorujíc jeho pokusy o navázání kontaktu s postelí přešla ke skříním, jestli v nich náhodou něco nenajde.

,,Co se ti na ní nezdá?" zeptala se, mezitím co z jedné skříně vytáhla bílé prostěradlo a vzápětí na to ho vrátila.

,,Ty její oči. Je na nich něco nelidského. A to jsem poznal i přestože jsem moc lidí zatím neviděl." odpověděl. Konečně usoudil, že dřevěná konstrukce s matrací nepředstavuje žádnou hrozbu a posadil se na ni.

Ty máš teda co říkat. ,,No, měla je hodně zelené. Jedovatě zelené. Ale takhle se může narodit i normální člověk, když má ty správné geny." Sama si všimla něčeho divného na oné hospodské, no nechtěla tomu věnovat pozornost, neboť by pak mohli něco vytušit lidé a donutit ji pátrat po pravdě. Což nikdy není příjemné, hlavně pokud jde o hospodskou, co vám dá zdarma jídlo i pití.

Nelrias Violet chvilku sledoval, potom zakroutil hlavou. ,,Chci jen říct, že bys si měla dávat pozor, Dovahkriid."

,,Violet." skočila mu do řeči. Konečně otočila pohled od skříně k němu. On se jen nechápavě zamračil. ,,Jmenuji se Violet, ne Dovahkriid. Žádal jsi mě o jméno už na začátku, abys nemusel používat tamto... oslovení." zavrčela v odpověď, vytáhla že skříně bílou košili, kterou tam náhodou našla a odešla z pokoje. Nelrias nestihl ani něco říct a už zavřela dveře.

***

Dostat se do koupelny nebylo těžké. Přece jen, pamatovala si, kam hospodyně ukazovala a tolik času, aby na to od té doby zapomněla, neuběhlo.

Uvnitř to nevypadalo nijak špatně. Obyčejná kovová vana, dostatečně hluboká na to, aby se tam celá ponořila, vedle skříň s ručníky a nějakými mýdly. Musela si přičichnout ke každému z nich, aby zjistila, která z vůní jí bude nejvíce vyhovovat. Nakonec si vybrala to s vůní fialek.

S povzdechem si začala svlékat špinavé oblečení, které měla na sobě bohové ví jak dlouho. Doteď z něj cítila svůj starý domov v jeskyni. Vyvolávalo v ní smutek, kvůli němuž si přála to oblečení zahodit a podpálit. Přesto to neudělala, jelikož do většiny z nich se bude muset stejně po koupeli vrátit – v pokoji se jí podařilo najít pouze košili, nic víc.

Když měla všechno dole, vlezla do vany. Voda v ní byla příjemně teplá. Všechny svaly ve Violetině těle se začaly uvolňovat, až si myslela, že se sama stane součástí vody. S blahem v očích se do ní ponořila celá a chvilku tam jen tak seděla. Teprve až po několika minutách se rozhodla vzít do rukou mýdlo a pořádně ze sebe dostat špínu. Nezapomněla ani na své vlasy.