Dračí krev

Kapitola VIII.

,,Takže. Pokud jsem to dobře pochopila, vy dva jste pravděpodobně posledními Drakobijci. Přesto se ale snažíte najít další v naději, že se tu stále nachází?" promluvila Neila.

Od té doby, co se rozhodla vydat na cestu s nimi, se neustále snažila o nich zjistit co nejvíce. Violet to přišlo divné, ale i tak jí odpovídala na většinu otázek. Bylo příjemné si po dlouhé době s někým takhle povídat.

,,Dá se to tak říct. Prostě se mi nechce věřit, že jsme poslední. Vždyť je to tak hrozné klišé." odpověděla.

,,Děvče, tady není nic dost velké klišé. Jedině kdyby se tu zase objevili draci. To je teprve klišé. Jen si to představ. Poslední dva Drakobijci proti celé armádě draků." namítla Neila.

Jen kdybys věděla... Violet letmo pohlédla na Nelriase. Ten se k tomu nijak nevyjadřoval, jen si všímal své cesty. Než totiž vyrazili s novou společností na cestu, dohodli se oni dva na tom, že se bude Nelrias vydávat za Drakobijce.

Prvně byl vysoce proti tomu, ale Violet mu připomněla, že se za nic lepšího vydávat nemůže. A svoji identitu prozrazovat nesmí – mohlo by to vyvolat paniku.

,,Ale ber to z té lepší stránky! Jste stále dva!" prohlásila Neila nadšeně.

,,Jak to myslíš?" nechápala Violet a s pokrčeným obočím se zastavila na místě. Neila nad její reakcí zvedla oči v sloup.

,,Jak asi, zlatíčko. Jste poslední dva Drakobijci. Ty jsi žena a on muž. Máte v sobě stejnou krev. A vaše děti by měli stejnou! Ale než se na to vrhnete, že mě necháš si s ním trochu užít?" Mrkla na ni s liščím úsměvem.

Nelrias chvilku kráčel sám, než si všiml, že se ty dvě zastavily na místě a něco si tam povídají. O kousek se k nim vrátil, ale tak, aby si ho moc nevšímali a on mohl poslouchat, o čem to mluví. Stále musel dávat pozor na tu Drakobijku. Co kdyby náhodou se rozhodla prozradit jeho identitu...

Violet cítila, jak se jí hrne krev do obličeje. Na druhé straně slyšela, jak se Nelrias krátce ironicky uchechtl. ,,U všech bohů, ne!"

,,Ale notak! Vzala bych si ho jen na noc nebo dvě! Nebo tři?" zaškemrala.

,,Ne, já to myslím jakože já a on – my -, ach bohové, ne! V žádném případě! Nic mezi námi není a nikdy nebude!" vysvětlila Violet, co měla na mysli.

Neila jen s podivením vytáhla obočí, což způsobilo mírné vrásky na jejím jindy hladkém čele. ,,Proč ne? Vždyť jste stejného druhu."

No to teda nejsme. ,,Protože to je arogantní idiot! Navíc, děsí mě." Pevně doufala, že Nelrias její slova neslyšel, no když pohlédla jeho směrem, zjistila, že drak ji slyšel. A to velice dobře.

,,Kogaan fah him kul rok! Hi los ni ful lot, Dovahkriid! Ahrk Zu'u fun hi ont, hi ni fent kos ahraan do Zu'u!'' procedil dračí slova skrz zuby. Při poslední větě ukázal na sebe, jako by něco dokazoval.

Co nejvíc ale Violet překvapilo, bylo to, že v jeho očích uviděla křivdu. Ale... Vždyť se přece s Nelriasem nezná dost dlouho na to, aby se cítil ukřivděn kvůli jejím slovům, nebo ano? Tak či onak, vůbec nevěděla, co to po ní právě vyprskl za věty.

,,Zdá se mi to, nebo to byla právě dračí řeč?'' promluvila najednou Neila. Oba sebou škubli a pohlédli na ni.

,,Ah... To – no -, víš...'' zadrhla se Violet. Nevěděla, co má na to říct. Sama byla doteď v šoku z toho, jaké emoce právě uviděla u svého společníka. Myslela si, že v těch očí existuje jen chlad. Další omyl, kterého se dnes dopustila.