Nový začátek života Marcus a Martinus

#03

V 7:15 mě probudil nějaký nepříjemný zvuk. No jasně, byl to můj otravný budík. Chtěla jsem ještě spát, ale nemohla jsem zaspat, dnes je můj veliký den.

Vstala jsem z postele a šla jsem se dolů najíst. Snídani jsem už měla na stole. Snědla jsem ji, poděkovala jsem tetě a šla do koupelny se umýt a upravit. Vyžehlila jsem si vlasy, dala si na sebe make-up, řasenku a udělala jsem si ještě oční linky.

Musím se přiznat, že jsem docela nervózní. Šla jsem si zkontrolovat, zda mám všechno do školy. ,,Matematika, Norština, Angličtina, Fyzika, Chemie a Zeměpisʼʼ řekla jsem si nahlas.

Koukla jsem se na teploměr, abych zjistila, jestli je venku teplo. Hned jsem šla ke skříni a oblékla si bílí crop top a černé kraťasy. Koukla jsem se na hodiny a bylo 7:40.

Vzala jsem si tašku, sešla dolů po schodech, obula si bílé boty s černým pruhem a vyšla jsem ven, kde už na mě čekala teta v autě.

Teta: Pojď, nastup Mio, odvezu tě ke škole, aby si se neztratila.
Já: Děkuju ti teto.

Ke škole jsme přijeli za 7 minut. Byla jsem tu docela brzo. Šla jsem ke vchodu a uviděla jsem Verču. Hned jsem za ní utíkala, abych ji pozdravila.

Já: Ahoj Veru. (usmála jsem se)
Veru: Ahoj Mio, tak co, tvůj velký den je tady.
Já: Ano, jsem docela nervózní, ale to snad přejde. Mohla by jsi jít se mnou za ředitelkou?
Veru: Jojo, půjdu s tebou ráda.

Přišli jsme ke dveřím, kde bylo napsáno ředitelna. Zaklepali jsme a vešli dovnitř. Ředitelka mi, řekla něco ohledně pravidel školy, podepsala jsem papíry že souhlasím a odešli jsme do třídy.

Bylo 7:52 a ve třídě už bylo dost žáků. Uviděli jsme Marcuse a Martinuse, jak se spolu o něčem baví, tak jsme k nim pomalu šli. Najednou se otočili a dělali, jako by si nic neříkali. Bylo to divné.

Pozdravili jsme se a začalo zvonit. Rozhlížela jsem se, kde všude je místo. Bylo místo u jedné holky, u Tinuse a ještě u jednoho kluka. Martinus mi ukázal, ať si sednu k němu, ale z ničeho nic tam přišla nějaká holka a sedla si tam.

Martinus nevypadal moc šťastně. Viděla jsem, jak ji něco říká a ona se hned urazila, zvedla se a odešla ze třídy pryč.

Rychle jsem šla do třetí lavice k němu a sedla si tam. Snad poprvé jsem viděla že se na mě tak krásně usmál. A najednou se mě na něco zeptal.

Martinus: Tak co, líbí se ti škola?
Já: Ano moc se mi líbí. I takhle třída je hezká snad se mi bude dařit a nepropadnu. (zasmála jsem se)
Martinus: To nedopustím. Kdyby jsi potřebovala s čímkoliv pomoct, můžeš se spolehnout na mě, Marcuse nebo Verču. Rádi ti pomůžeme.(usmál se na mě)

Už zase se na mě usmál, jestli to bude takhle pokračovat dál, asi tu brzo omdlím.

Martinus: Mio, slyšela jsi mě?
Já: C...Co? Promiň neslyšela jsem tě.
Martinus: Říkal jsem, že zachvilku přijde učitelka a bude chtít vědět, kdo jsi. Budeš se muset představit.
Já: Jo, nějak to zvládnu.