Nový začátek života Marcus a Martinus

#13

,,Mamiʼʼ zavolala na mě jedna holčička. Viděla jsem jak za ní jde Tinus, bere ji do ruky a jde pomalým krokem ke mně. Když ke mně přišel dal mi pusu na tvář a usmál se.

,,Tati, tati půjdeme na trampolínu?ʼʼ zeptala se ta holčička Tinuse. ,,Půjdeme i s maminkou Sofiʼʼ podíval se na mě a usmál se.

Vzala jsem za ruku Sofi a šli jsme. Najednou jsem spadla a slyšela Tinuse: ,,Mio otevři oči, prosím.ʼʼ  Pomalu jsem otevírala oči.

Viděla jsem rozmazaně. Když se mi zlepšil zrak uviděla jsem Tinuse, jak na mě kouká. ,,Tinusi, c....co se stalo?ʼʼ zeptala jsem se.

,,Běžela jsi ke mně, spadla jsi a bouchla se o stůlʼʼ koukal se na mě jako bych vstala z mrtvých. Objal mě a já jeho. Zkontrolovala jsem mu ruce jestli se neřezal.

Neměl na nich nic a já se na něho usmála a políbila jeho rty. Dost mě bolela hlava. Martinus mi šel do kuchyně pro obvaz a pro prášek.

Já si lehla do postele a čekala až mi to přinese. Nevím, proč se chtěl řezat, ale vím, že to musím zjistit. Bojím se jeho odpovědi a to hodně.

Choval se ke mně docela hrubě, když jsem ho chtěla zastavit. Otočila jsem se obličejem ke zdi a zavřela oči. Cítila jsem, jak si ke mně někdo lehl do postele a objal mě.

Otočila jsem se k němu a objala ho taky. Najednou někdo otevřel dveře. Sedla jsem si a uviděla Martinuse ve dveřích. Celou tu dobu byl vedle mě Marcus.

Nemohla jsme to pochopit, proč tady je. Martinus se otočil a běžel pryč a já běžela za ním. Bylo mi docela špatně ale nechtěla jsem, aby si kvůli mě něco udělal.

Naštěstí Martinus zakopl a já ho dohnala. ,,Tinusi, prosím neutíkejʼʼ řekla jsem udýchaně.

,,Mio je mi špatně, když vidím, když vidím, jak jsi se změnila kvůli Lole a Lukasovi a teď můj bratr ležel s tebou v posteli, jak myslíš, že mi je?ʼʼ koukl se na mě naštvaně.

Nemohla jsem tomu uvěřit, že mi to řekl všechno takhle naráz. To já byla celou dobu ten důvod, proč se chtěl zabít. Nemohla jsem si to odpustit.

,,Tak dobře Tinusi, já radši odejdu. Máš pravdu, že jsem se změnila, nemám je totiž ráda. A to s Marcusem byl omyl já myslela, že jsi to ty, nikdy bych neměla nic s tvým bratrem, já mám ráda tebe a nikoho jiného. Když jsem tě viděla s tou žiletkou u ruky, nevěděla jsem, co mám dělat. Měla jsem hrozně velký strach, že o tebe přijduʼʼ pověděla jsem mu se slzami v očích.

,,Mio já ti věřím, ale už se skoro chováš, jak Lola a to já nechci. Mám tě rád takovou jaká si byla kdysi, ale teď, když se na tebe podívám, chce se mi brečet, že tohle z tebe udělaliʼʼ podíval se na mě se smutným obličejem a odešel pryč.

Odešel pryč a já nemohla pořádně dýchat. Když jsem šla do kuchyně pro vodu spadla jsem a ležela jsem na zemi. Neměla jsem sílu na to abych vstala.

Ležela jsem tam tak půl hodiny a potomka přišel domů Tinus. Rozběhl se ke mně, vzal mě a odnesl do jeho postele. ,,Mio jsi úplně ledová jako smrt, co jsi dělala?ʼʼ zeptal se mě.

,,Když jsi odešel udělalo se mi špatně. Nemohla jsem dýchat a šla jsem si pro vodu a prostě jsem spadla a nemohla se postavitʼʼ odpověděla jsem mu ztěžka.

Sundal si triko a lehl si vedle mě. Jeho hruď byla tak teplá. Martinus mě objal a já se nechala unášet tím, že je tu vedle mě živí.

Ohřívala jsem se o jeho hruď se zavřenýma očima a nechávala to teplo do sebe vsát. Po nějaké době mi začalo být hrozně horko, tak jsme si sundala triko.

Martinus se na mě koukal a já se začala červenat. ,,Tinusi, teď a tady ti slibuji, že se budu chovat tak jako předtím, zapomenu na Lolu a Lukase, ale ty mi musíš slíbit, že se už nikdy nebudeš chtít zabít, platí?ʼʼ koukala jsem se do jeho očí a viděla v nich malé jiskřičky. 

,,Teď a tady ti slibuji Mio, že se už nikdy nepokusím zabítʼʼ řekl a podíval se na mě s úsměvem. Jeho úsměv je tak dokonalý a jeho rty okouzlující. Nemohla jsem jim odolat.

Přitiskla jsem své rty na ty jeho a dala mu ruce do vlasů. Klidně bych se s ním líbala navždy, no bohužel nám docházel kyslík a my museli přestat. Na krku mi začal dělal vlhké cestičky.

Z ničeho nic mě začal lochtat a já se začala smát, jak lachtan. ,,Tinusi, n...ne...nelochtejmě...pr...pro...prosímʼʼ nemohla jsem se přestat smát a už mě bolelo břicho.

,,Co za to kráskoʼʼ odpověděl mi. ,,No to já nevím ty zvíře, copak by jsi tak mohl chtít?ʼʼ zeptala jsem se ho s úsměvem.

,,No napadá mě spousta věcí, jak se zabavit, ale nechci to riskovatʼʼ koukl se na mě smutně. ,,Tak za týden dva ti to možná už dovolím, když nebudeš zlobitʼʼ zasmála jsem se a podrbala ho na hlavě jako psa.

Nakonec jsme se až do 20:15 různě prali, no bohužel jsem musela být ve 20:25 doma. Rozloučila jsem se s Martinusem a odešla jsem domů.

Když jsem přišla pozdravila jsem tetu a šla do svého pokoje. Spadla jsem na postel a přemýšlela o Marcusovi, proč si lehl vedle mě do postele.

,,Budu to muset nějak zjistit, snad se to Verča nedozví. Byla jsem hodně unavená. Otočila jsem se na bok, zavřela oči a ponořila se do říše snů.

Tak je tu další část. Moc, moc se vám omlouvám, ale času mám čím dál tím méně. No pokusím se psát dál a uvidím, jak to budu zvládat. Doufám, že se vám to líbí.
AHOJKY  ❤️🖤