Nový začátek života Marcus a Martinus

#10

Úterý

Ráno jsem vstala z postele a šla do koupelny. Umyla jsem si zuby, dala jsem si make-up, řasenku, navlnila jsem si konečky vlasů a dala si červený lesk na rty.

Přišla jsem do kuchyně a udělala si cereálie. Když jsem dojedla, šla jsem se obléct. Oblékla jsem si černé kraťasy a bílé tílko.

Šla jsem do předsíně, vzala si na sebe tenisky a odešla. Po cestě jsem poslouchala písničky. Najednou stál předemnou Lukas.

Zarazila jsem se a nevěděla jsem, co mám dělat. Obešla jsme ho a pokračovala v cestě. Před školou mě někdo chytil za ruku, ale Martinus to nebyl.

Byl to Lukas. Odtáhl mě za školu a já byla dost naštvaná. Už začala hodina a on mě držel venku. Přitlačil mě na zeď a začal se ke mě přibližovat.

Dala jsem mu facku, ale on mě i tak nepustil. Najednou přišel Martinus a odtrhl ho ode mě. Začali se prát. Šla jsem mezi ně a odtrhla je od sebe.

Martinus měl poraněnou tvář. Lukase jsem položila k jeho skříňce a Martinuse jsem odvedla na záchody, abych mu ošetřila ty rány.

Měl rozbitou hlavu a roztrhlý ret. Namočila jsem kapesníky, aby se mu to ochladilo a nebolelo ho to.

Když jsem ho ošetřovala, on mě chytil za boky a přitáhl si mě k jeho hruďi a přinutil mě, si na něj sednout.

Odstranila jsem mu mokrý kapesník ze rtu a opatrně ho políbila. On mi ten polibek opětoval a zachvíli jsme se už vášnivě líbali.

Když jsme přestali, pomohla jsem mu vstát a pomalu jsme došli do třídy. Všichni na nás koukali co se mu stalo, já jim ale nic neřekla.

Koukla jsem se na Lolu a ta měla na tváři ďábelský úsměv. To ona za tohle může, je to taková kráva, no nic půjdu pro Lukase, ať ho uvidí.

,,Paní učitelko musím ještě pro někoho jít řekla jsem a odešla ze třídy. Lukas seděl u své skříňky a kňučel bolestí. Bylo by mi ho líto, kdyby tohle nedělal pro Lolu.

Vzala jsme ho a šla s ním do třídy, aby ho uviděla Lola. Když jsem otevřela dveře, Lola málem začala brečet. Šla jsem s ním k lavici, kde seděla Lola.

Donutila jsem ji, aby se postavila a převzala si svého andílka. Přiblížila jsem se k jejímu uchu a zašeptala jsem: ,,Pokud ty nebo kdokoliv jiný uděláte něco nám čtyřem, tak si mě nepřejte.ʼʼ koukal se na mě a odešla s Lukasem ze třídy.

Učitelka se na nás koukala, ale nic neřekla. Posadila jsem se k Martinusovi a zkontrolovala jsem mu čelo. Trochu ho to bolelo, ale dalo se to přežít.

Když skončila hodina, Martinus mě chytil za ruku a řekl: ,,Mio, počkej na mě, není mi moc dobře.ʼʼ Pomalu jsme šli na ošetřovnu, ale v půlce cesty začal Martinus zvracet krev.

Zavolala jsem záchranku, sedla si k Martinusovi a brečela jsem. Vůbec jsem nevěděla, co se mu stalo. Po chvilce ke mě přiběhl Marcus s Verčou a ptali se, co se mu stalo.

,,J......jj....jjá...nn...nne...nevímʼʼ zakoktala jsem a u toho brečela. Přijela záchranka, vzali Martinuse na nosítka a odvezli ho do sanitky.

Běžela jsem s Marcusem a Verčou za nimi. Vlezli jsme si do sanitky a já držela Martinuse za ruku. Sundala jsem mu triko, protože ho měl celé od krve.

Na břiše měl nějakou černou skvrnu a ve prostřed měl malou dirku po vpichu. Upozornila jsem lékaře na to a oni řekli, že ho někdo otrávil.