Začalo nejhorší období a to zima. Díky novinám jsme věřili že válka skončí do vánoc. Ale nevypadalo to tak. Když jsem opouštěl domov. Moje maminka se mnou loučila a přála si abych byl na vánoce doma. A já to ji slíbil. Bohužel tento slib nebudu moct splnit, ale rád bych byl doma se svou rodinou.
Když jsem pracoval v týlu. Měl jsem se o něco lépe, než moji kamarádi v zákopu. Někteří moji kamarádi mi záviděli. I když jsem pracoval v týlu jako doručovatel, tak vždy musí být voják připravený na všechno. Hluk války jsem slyšel každý den. Viděl spoustu zraněných. Někteří neměli žádné končetiny. Bylo mi jich líto. Nikdo nechce skončit bez končetin. Ještě týden před vánoci jsem měl slíbenou propustku od velitele. Ale bohužel mi byla propustka zamítnuta. Musel jsem vánoce trávit v zákopu, jelikož tam byl rozkaz zůstat přes vánoční noc a trochu povzbudit mužstvo daného úkrytu. Nikdy bych nevěřil, že během vánoc se budou přátelit vojáci obou táborů. Jak francouzů, tak i němců. Náš sektor patřil mezi ty, kde nastal na vánoce jednodenní mir. Na první svátek vánoční jsem tam naštěstí už nebyl, když za pár dni došlo hlášení. Celý ten ukryt kde jsem byl na vánoce. Hned ráno dopadlo dělostřelectvo. Já naštěstí přežil, jelikož jsem odjel ještě před svítáním. To mi zachránilo život. Nejspíš bůh stal na moji straně a nedovolil mi umřít.
ČTEŠ
Válečný deník
Historical FictionMoje vzpomínka na konci života. Celý příběh je vymyšlený. Nejedná se o reálnou osobu. Příběh je z části pravdivý a některé věci jsou vymyšlené. Jedná se o alternativní pohled na svět.
