Konali se už druhé volby do Reichstagu, které se naše strana zúčastnila znovu. Tentokrát to Adolf bral ve velkém. Před každým vystoupením chodil za mnou. Viděl jsem na něm hroznou trému. Takový stav jsem viděl u něho poprvé. Předtím vystupoval už tolikrát, ale teď měl strach. Když jsme bydleli na hotelu. Měl jsem pokoj hned vedle něho. Několikrát chtěl si vzít prášky na spaní. Nemohl vůbec usnout. Ale snažil se předstírat že jemu nic není. Jediný já o jeho stavu věděl. Často jsem si říkal jestli se kvůli těm volbám nezhroutí. Slyšel jsem v jeho hlase nervozitu a nejasnost. Bál se, kdyby jeho strana uspěla ve volbách. Že nedokáže zastavit hospodářskou krizi.
V té době akorát běžela velká hospodářská krize. Kde cena všeho extrémně vzrostla nahoru. Adolf řekl při projevech tolik věci, kterých chce splnit. Já jim nevěřil. Mnoho lidí věřilo jeho knize. Mě to přišlo jako úplná blbost. Nemohl jsem jemu to říct do oči. Neodvážil jsem se.
Mohl jsem také skončit na hřbitově. Jelikož jsem věděl co dělalo SA. Jeho mocné hnědé košile. Jelikož naše preference rostli nahoru. Stala se z jeho strany jedna z těch nejsilnějších. Po volbách získali okolo 17%. Což je velký úspěch. V předešlých neměli ani ne 5%.
ČTEŠ
Válečný deník
Ficção HistóricaMoje vzpomínka na konci života. Celý příběh je vymyšlený. Nejedná se o reálnou osobu. Příběh je z části pravdivý a některé věci jsou vymyšlené. Jedná se o alternativní pohled na svět.
