Jsme v létě 1934. Adolf už má za sebou rok ve funkci říšského kancléře. Zatím se jemu vedlo dobře. Snažil se snížit nezaměstnanost. Pomoci výstav továren a dálnic. Tady ještě nemyslel na válku. Ale chtěl dostat zpátky ostatní svobodné státy. Nejvíce chtěl dostat oblast Porýní. Nikdy se nesmířil s porážkou Německa a Versailskou smlouvou, kdy muselo Německo omezit výrobu tanku a zmenšení armády na sto tisíc. Věděl že ostatní státy budou ustupovat jeho požadavkům. Aby mohli zanechat mír v Evropě. Na začátku června 1934 bylo něco cítit ve vzduchu.
Já už od dávno vstoupil do řad SS. Ještě v té době to mělo sloužit jako Adolfova osobní stráž. Věděl jsem že se něco stane a bude to kruté. Na konci června přišlo k něčemu co je nazýváno Noc dlouhých nožů. Byla hodně zaměřena na příslušníky SA a bývalé či současné členy strany. Bál jsem se že na seznamu budu i já. "Později se mi Adolf svěřil že na seznamu jsem měl být taky. Göring to navrhoval. Jenže Adolf to razantně zamítl."
Hodně příslušníků SA bylo poprvé kvůli údajnému puči od Röhma. Znal jsem ho dlouho, takže nikdy by nezradil. Bylo mi jasné že si Adolf chtěl upevnit moc v zemi a aby zastrašil společnost.
V srpnu se podařilo Adolfovi prosadit spojení říšského prezidenta a říšského kancléře. Den na to umírá prezident. De facto se teď stát neomezeným vládcem Německa. Na státním pohřbu prezidenta museli vojáci přísahat na nový režim. Od té doby to měli národnostní menšiny těžké. Romové a židové byly umístění do pracovních táborů. Byla mi nabídnuta pozice vedoucího jednoho tábora. Nikdy bych nechtěl pracovat v něčem takovém. Proto jsem zůstal v řadách SS.
ČTEŠ
Válečný deník
Historical FictionMoje vzpomínka na konci života. Celý příběh je vymyšlený. Nejedná se o reálnou osobu. Příběh je z části pravdivý a některé věci jsou vymyšlené. Jedná se o alternativní pohled na svět.
