Válečný deník

Černý den pro jednu malou zemi

Bylo září 1938. Bylo jasný že se k něčemu schyluje. Časté výměny telegramu mezi Adolfem a britským ministerským předsedou Nevillem Chamberlainem.
Týkalo se o to požadavcích ohledně Sudet. Adolf hrozil válkou a chtěl jít mírovou cestou. Jelikož věděl že spojenci půjdou jemu na ruku a všechno schválí.
I bez ohledu na smlouvu starou s Československem. Československo mělo smlouvu s Anglii, Francii a SSSR.

Rozhodně jsem chtěl být při této schůzce. Odehrávala se v Mnichově. V srdci samotného nacismu. Měli se dostavit představitelé Itálie, Francie a Anglie. Všichni dojeli. Dokonce přijeli i z Československa aby mohli vyjádřit nesouhlas. Ale nebylo jim to umožněno.

Taky jsem se chtěl účastnit této schůzky, ale dostal jsem zákaz. Místo toho jsem měl odjet vlakem do Prahy na Německé velvyslanectví. A tam čekat na vyjádření z Mnichova.
Dostal jsem nelehký úkol.
Oznámit tuhle smutnou zprávu prezidentovi republiky.

Hned ráno jsem vyrazil směrem na hrad, ale už mi zarazila jedna věc. V hradním sále stáli generálové. Všichni měli hlavu skloněnou dolů. Věděl jsem že se muselo něco stát.
Poslouchali tam německy rozhlas, který hlásil zprávu o mnichovské dohodě.
Spojenci je nechali o samotě. Buď válka a nebo hrozná potupa národa.

Sám prezident byl v rozpacích. Nevěděl jestli to má přijat. Dokonce chtěl vědět můj názor na celou situaci. Řekl jsem mu. Že by neměl tuhle smlouvu přijímat. Ale v počtu vojáků mělo Německo převahu.

Generálové začali na mě nadávat. Že jsem německá svině. A také Adolfův sráč. Ale já tohle nebyl. Chtěl jsem zachovat nezávislé Československo. Nesouhlasil jsem s tím co Adolf udělal.

Celá tato smlouva byla jeden velký odpad. Nechtěl jsem je v tom nechat samotné. Bohužel ostatní lidé v sále si nepřáli mou přítomnost a já odcestoval pryč ze země.
Následující den v novinách jsem četl o rozhodnuti prezidenta. Pod nátlakem souhlasil s dohodou. Území Sudet připadlo Německu.
Ještě ten den mi Adolf oznámil že tohle byl jen začátek. A chce obsadit celé území.

Nechápal jsem proč to chce udělat. Ten národ už je potupen. Jenže Adolf měl málo. Chtěl získat jejich továrny. Jelikož Československa armáda byla lépe vyzbrojena než ta Německá.
On věděl že k tomu národů mám city. Často jsem tam jezdil na návštěvu.