Je rok 1935. Každý den probíhá jako rutina. Chození do stejné kancléře v budově SS. Zacházeli se mnou pěkně. Asi kvůli mému vztahu s Adolfem. Patřil jsem mezi největší smetánku na Berghofu. Ten výhled jsem si hned zamiloval. Z toho důvodu mi nechal Adolf postavit dům vedle toho jeho. Byl jsem jemu vděčný za tohle. Pomalu se nám už rozpadal dům v Mnichově. Bylo mi dost bydlení v Berlíně. Chtěl jsem vypadnout pryč. Německo žilo olympiádou. Která měla být příští rok velkou záležitosti.
Začalo se nám zlepšovat život. Stále jsme se pokoušeli o dítě.
Žilo se nám na Berghofu úžasné. Dostali jsme darem i psa. Říkalo se kdo neměl psa, jako by nebyl. Alespoň jsem si mohl vytvořit dům takový, jaký jsem si ho představoval. Stavba zabrala dlouhou dobu. Sice se jednalo o přestavbu starší budovy, ale to nevadí.
Nejhorší na tom byl fakt. Že jsem nesnášel jednotky SS v objektu. Miloval jsem klid a samotu. Ale vždy museli být přítomné ochranné jednotky. I když Adolf o tom věděl. Tak mi říkal že to je pro mé dobro a ochranu. Byla tam nádherná příroda. Často jsem chodil s nim na procházky a povídali si o věcech. Většinou to patřilo pod tajnou zprávu. Říkal mi o připravených věcech na příští rok. Třeba obyvatelé židovského původu nesměli vůbec vstoupit na půdu olympijského stadionu. "Tady ještě neexistovalo konečné řešení. "
ČTEŠ
Válečný deník
Ficção HistóricaMoje vzpomínka na konci života. Celý příběh je vymyšlený. Nejedná se o reálnou osobu. Příběh je z části pravdivý a některé věci jsou vymyšlené. Jedná se o alternativní pohled na svět.
