Bylo jaro 1937. Narodil se nám syn. Žena si přála, aby syn se jmenoval stejně jako předešlý syn. Souhlas jsem. Alespoň díky tomu se zapomnělo na žal ze ztráty. Byl jsem povýšen v práci. Stal se ze mě zastupující velitel.
Pouze přede mnou byl Himmler. Při této příležitosti jsem dostal dopis od BJ z Ameriky. Chtěl mi ukázat jak jeho strana v Americe postoupila. Dokonce se dostala i do senátu. Takže si vedl dobře. Měl jsem odlétal v květnu. Nastoupit do vzducholodi. Nesoucí jméno posledního prezidenta Německa. Hindenburg patřil mezi skvosty Německého inženýrství. Patřil mezi největší létající stroje. Už jsem byl připraven vstoupit na palubu. Ale v tom okamžiku přijelo auto. S žádostí od Adolfa. Jestli bych nemohl ještě pár dni zůstat a poté plout lodi. Jeho žádost nešla odmítnout. Sice jsem byl poté naštvaný, že nemůžu si užít plavbu ve vzduchu. Zůstal jsem. Celá cesta se posunula o týden. Po příjezdu do přístavu. Jsem dostal informaci o pádu Hindenburga. V té chvíli jsem byl šťastný.
Takže mi zase Adolf zachránil život. Byl jsem rád že poslal jeho řidiče, aby mě zastavil. Po příjezdu do státu mi BJ mi ukázal Washington. Dokonce zprostředkoval návštěvu prezidenta Roosevelta. On sice neměl rád jeho stranu. Ale měla lehce menší převahu v senátu. Tak se musel podrobit většině. Mezitím byl v Anglii korunován Eduard VIII. Minulý rok jsem ho byl navštívit. A byl jsem rád z jeho vztahu k Německu. Jeho předkové pocházeli z Německa. Při zpáteční cestě jsem se zastavil v Anglii.
Abych pogratuloval Eduardovi ke zvolení králem. A pozval jeho na návštěvu Německa. S radosti přijal. Dokonce stejné nadšení uvítal Adolf, když jsem takovou zprávu pověděl. Byl rád že se může opřít o Anglii Spojené státy.
ČTEŠ
Válečný deník
Historical FictionMoje vzpomínka na konci života. Celý příběh je vymyšlený. Nejedná se o reálnou osobu. Příběh je z části pravdivý a některé věci jsou vymyšlené. Jedná se o alternativní pohled na svět.
