Jelikož se nám narodil Andreas. V rodině nastala oslava. Na křtiny přijel k nám strýc z Ameriky spolu s rodinou. Toho jsem si vážil. Když přijel z takové dálky jen kvůli křtu. I když jeho rodina chodila do synagogy. Byli židovského původu.
Tak se křtiny konali v kostele. Na křtiny jsem pozval i svého nejlepšího kamaráda Adolfa. Který mi vždy dokázal pomoct. I v té nejtěžší chvíli na frontě, byl mi vždy oporou. Byl jsem šťastný když přijal roli strýce malého Andrease. Při křtu dostal druhé křestní jméno. Požádal jsem Adolfa jestli by malý Andreas nemohl nést jeho jméno jako druhé křestní. Byla to moje pocta jemu. Díky Adolfovi jsem přežil válku a zachránil mi život. Den po křtu měl Adolf projev v pivnici.
Šel jsem tam spolu se synovcem Williamem Blazkowiczem. Ten byl z Afolfova projevu nadšený. A říkal že v Americe nic podobného nemají. Jen samé republikány a demokraty. Že tohle je něco jiné, co ještě neznal. Chtěl se s Adolfem víc poznat. Aby jemu prozradil jeho dar okouzlení davu. A chtěl v Americe zavést to stejné co u nás v Německu. Po návratu do vlastni založil vlastni stranu. Měl stejný úspěch jako Adolf. Byl jsem na oba pyšný. Když jsem viděl jaký maji úspěch ve svých oborech. Já osobně se nechtěl nikdy politicky angažovat. I když jsem vstoupil do strany, kterou vedl Adolf. Raději jsem zastával roli hluboko v pozadí. Nikdy jsem nechtěl patřit mezi elity strany. Nezastával jsem žádnou funkci ve straně. Byl jsem tichý poslouchač jeho projevu a věřil v úspěch v regionálních volbách. Jenže Adolf mířil víš. Mířil do samotného parlamentu republiky. O takovém úspěchu všichni pochybovali. Jelikož jsme byli začátečníka strana a nikdo nevěřil v takové úspěch ve volbách.
ČTEŠ
Válečný deník
Ficción históricaMoje vzpomínka na konci života. Celý příběh je vymyšlený. Nejedná se o reálnou osobu. Příběh je z části pravdivý a některé věci jsou vymyšlené. Jedná se o alternativní pohled na svět.
