Válečný deník

Rok zla

Byl přelom roku 32 a 33. Akorát proběhly další volby do parlamentu. Nikdy jsem nerozuměl lidem ze strany. Jako věděl jsem že chtěli absolutní moc v Reichstagu. Ale docílit toho pomocí nových voleb. Země byla v hospodářské krizi. I přesto se dělali hloupé volby. Prezident i říšský kancléř byli proti k přijati Adolfa.
Dvakrát jsem navštívil samotného prezidenta. Chtěl vědět můj obecný pohled na Adolfa. Já jemu zdělil že, kdyby byl zvolen říšským kancléřem. Německo jako takové by zahynulo. Nechtěl jsem aby se Adolf stal říšským kancléřem. On to nikdy nevěděl že jsem byl vždy proti němu. Prezident nabídl Adolfovi kancléřství ale na omezenou dobu. S tím Adolf nesouhlasil. Chtěl buď všechno a nebo nic. Snažil jsem se to jemu rozmluvit. Aby nedělal blbosti. Chtěl se zmocnit parlamentu násilím. Pomoci hnědých košilích. Viděl jsem v jeho očích že by byl toho schopný a měl tam zlo. Bohužel přes nátlak Adolfa a von Papena. Nakonec prezident svolil udělit Adolfovi post říšského kancléře. Já věděl že to není dobrý nápad. Byl jsem součástí plánu jak zapálit budovu Říšského směnu. Celé to byla kampaň zaměřena na komunisty. Aby poté mohli jednotky SA provádět neomezené řádění. Svolil k tomu prezident. Bohužel prezident byl už starý a dál se lehce ovlivnit. Adolf měl připraven jeden zákon.
Důkladně ho se mnou konzultoval. Já byl samozřejmě proti. Jelikož to co chtěl předložit v říšském směnu byl zmocňovací zákon. Kdyby se de facto stal neomezených vládcem Německa. To by znamenalo že vláda bude přijímat zákony a nemusí je poté schválit prezident. Jelikož měl Adolf absolutní většinu v parlamentu. Mohl nechat schválit jakýkoliv zákon bez ohledu na rozhodnutí prezidenta. Tohle absolutně pohřbilo Německo FO temnoty. Někteří lidé si mysleli že bude lépe. Ale nebylo.