Válečný deník

První volby

Skoro každý den jsem chodil za Adolfem do vězení. Sestavovali jsme program do voleb. Ještě kromě mě chodil za nim písař. Kde ve věznici Adolf sepsal knihu. Zvláštní že takovou věc mohla věznice dovolit. Při psaní knihy byla přítomna stráž. Absolutně jim nevadilo, když tam Adolf povídal o ovládnutí světa. Možná si mysleli že je šílený. To jsem si myslel taky. Že jeho pobyt ve věznici ho změnil. Neměl jsem radost. Když jsem musel přetvařovat a dělat že se mi to líbilo. Některým věcem jsem věřil že by dokázal, ale zbytek byl výmysl blázna. Každý člen strany dostával knihu zdarma. Po propuštění z vězení jsme šli hned řešit volby. Adolf měl velkou vizi. Já nikdy nevěřil ve velký úspěch. Díky jeho projevům lidem, dostal velké oblibě u dělníků. Viděl jsem ty davy které staly pod řečnickým stolem a vášnivě se dívali na Adolfa. Zřejmě si mysleli že je jejich nový mesiáš. Který je dostane z finanční krize. Naše první volby do Říšského směnu do Reichstagu jsme dostali 12 mandátů. Což bylo asi 2% voličů v Německu. Adolf po tohle řekl. Sice to je málo, ale za chvíli to číslo bude větší. Psal se rok 1928. Náš malý Andreas akorát nastoupil do základní školy. Akorát tam došel, už si našel první lásku. Nerozumím proč ve škole zlobil. Byl vychován slušně. Jednou ze školy přišel celý od krve. To co nám vysvětlil. Seděl popis na starší žáky židovského původu. Bohužel jsem jejich rodiče znal. A nechápal jsem jak mohli stáhnout ruku na Andrease. Ty kluky jsem znal, byli slušně vychování.  Pravidelně jsem ty rodiny navštěvoval a doučoval z němčiny. Udělal jsem jednu blbost. Omylem jsem se zmínil před Adolfem o Andreasovi a tomu co se stalo. On toho využil při projevu. Tohle jsem nechtěl, aby se něco podobného stalo. Potom ty rodiny se stali terčem urážek. Jedna z těch rodin to nevydržela a odstěhovala se pryč ze města. Ty zbylé rodiny ji začaly nenávidět. Já to nechtěl. Když jsem se ptal Adolfa proč o tom začal mluvit. Tak jediné co mi odpověděl bylo. Kdybych to neudělal. Tak příště dostane od nich ještě víc. Bylo mi jich líto.