Začíná jaro
a mírný vánek zaplétá mi vlasy,
vlasy plné květin,
vlasy plné krásy.
Stačilo málo
a první petrklíče zvoní mi do uší,
petrklíče s jemnou vůní,
petrklíče, co nic netuší.
Pak se to stalo
a já zatahuji žaluzie
a závěsy svých oken,
protože jsem trpká zmije.
Venku to vzplálo
a já se schovávám před slunečním svitem,
tiše, jako noční zvěř,
přešlapuju bytem.
Slunce se smálo,
a já dupu po záhonech plných lásky,
a přeju si bouři.
Neodpovím na žádné otázky,
protože začíná jaro,
a všechno kvete a ožívá.
Kromě mé duše.
Ta je shnilá a ošklivá.
ČTEŠ
Sedmilásky
ŞiirNáhled do života nenapravitelné romantičky bojující s anorexií. Psáno se srdíčkem.
