Hello |Vkook|

14.

Pohled Taeho:

Už jsem měl naměřeno ke Kookiemu,
ale ta sestřička se musela ještě ozvat.
Grrrr...Já už chci za králíčkem!

"Zapomněla jsem vám říct důležitou věc!"
"Jakou?" zeptal se zaskočeně Hobi.
"Je mi to líto...Ale Pan Jeon upadl do kómatu"
Se všema to hrklo...
Všichni stáli jako solní sloupy, jenom já jsem se rozeběhl do pokoje číslo 69.
Kookie, no tak...Co mi to děláš?

Vstoupil jsem do pokoje.
Je to pravda..
Kookie byl napojen na několik přístrojů, které pípali.
"K-Kookie..." zavzlykal jsem.
"Prober se! Prosím! To mi nemůžeš dělat!" naříkal jsem a naříkal, ale bylo mi to houby platné.

"Tae!" objevili se kluci a objali mě.
"To bude v pořádku, probudí se...neboj" uklidňoval mě Jimin.
"Né to nebude v pohodě!"
"Tae, uklidni se!" řekl varovně Namjoon.
"Ne! Neuklidním se dokud se neprobere! Vy nevíte jaký to je když vám někdo přiroste k srdci až moc rychle a v jednom okamžiku se všechno posere a on leží v nemocnici!" složil jsem se na zem a vypukl v nekonečném pláči.
Někdo mě zvedl, ale já jsem byl moc unavenej se podívat kdo to je.
Usnul jsem...
Kookie probuď se!

~

"Děti večeře!" probudil mě řvoucí Jin.
Počkat! Já jsem v posteli, a-ale proč?!
"Ahoj, Tae" otevřel dveře Yoongi a pozdravil mě.
"Ahoj, Yoongi...Kde to jsem?"
"Jsi v mém pokoji, Namjoon tě jsem nes. Prý si se složil kvůli tomu že Kookie skončil v kómatu.."
Jen co dořekl poslední slova, jsem zase začal brečet.
Králíčku, netrap mě...Bez tebe to nedám

------
Ayyo! 😀
Trochu krátká, ale snad to nevadí 😊

Váš Hobbit^^