19.

2.9K 195 8
                                    

"Tae~" volal mě jemný hlásek.
"Kdo tam je?" já spím?
"To jsem já, Kookie" Zašeptal Kookie.
"Ale já tě nevidím!" zanadával jsem do černoty, potom se ta černota začala zhmotňovat a když se z černoty stal člověk - Kookie - "Kookie!" Zaječel jsem a skočil jsem na něj.
To nebyl dobrej nápad, protože jsem na něj moc rychle skočil tak on to nečekal a spadli jsme na zem.
"Tae, jsi těžkej." zachechtal se Kookie.
"Alespoň jde poznat že jsem chlap!" Zachlápkoval jsem na něj vážně a po pěti sekundách jsme umírali smíchy.

"To je taková škoda že už se nebudeme tolik smát." řekl sklesle Kookie.
"Jak to myslíš, králíčku?"
"Neřeš." usmál se na mně falešně...Co mi to děláš?
"Vysvětli to! Dělej!" naléhaval jsem na něj.
"To nejde!"
"Jde!" potom co jsem to zařval jsme se oba začali krčet v bolestech protože se všechno začalo třást.
"Čas nadešel" To je jediný co jsem naposledy slyšel.

"Tae!" zařval někdo, otevřel jsem oči a uviděl jsem Jina jak má na krajíčku.
"Co se děje?" řekl jsem a na konci se mi hlas zlomil...Já brečím?!
"Brečel si,třásl se a řval 'Vysvětli to! Dělej! Jde!'" takže to byl fakt sen, "O čem se ti zdálo?" zeptal se opatrně.
"O Kookiem..." řekl jsem sklesle..

Pohled Kookieho:
"Čas nadešel" zašeptal jsem a zmizel...

Proč nemůžu otevřít oči?
Zkusím je otevřít, 1...2...3!
Povedlo se!
Já jsem v nemocnici?!
Zkusil jsem si vstoupnout, na první pokus jsem spadl do postele a po druhém pokusu jsem se držel podél zdi.
Proč tu jsem sám?

------
Kookie je vzhůru a Tae je v depkách kvůli snu...To se to ale hezky rozvijí 😊

Váš Hobbit^^

Hello |Vkook|Kde žijí příběhy. Začni objevovat