Hello |Vkook|

25.

Pohled Kookieho:

Když Seungri položil Taeho do postele tak jsme se bavili, nejvíc jsem se bavil s Daesungem a Taeyangem.
Asi po hodině museli pryč protože prý museli odvést Seungriho do práce a k tomu Seungovi skončila směna takže šel domů.

Seděl jsem vedle jeho.
Vedle mého 'otce'.
Kdo by si kazil život když adoptuje mě?
Tohle jsem si celou dobu říkal, když jsem koukal na jeho klidnou spící tvář.
Je tak rozto- Na co to myslím?!
Je to jenom kamarád ne? Jenom kamarád který si mě adoptoval...Jenom nevím proč ale nevadí..

"Kookie?~" Zasténal unaveně ten překrásnej hlubokej hlas, Co to je se mnou?! Prober se, Kooku!
"Ano, Tae?" Řekl jsem s úsměvem a dal mu ruku na jeho ruku.
"Zůstaneš se mnou pořád kamarád i když mám rozdvojenou osobnost?" Zeptal se sklesle, "To že máš rozdvojenou osobnost, neznamená že se s tebou přestanu bavit." Řekl jsem směšně.

Tae se zasmál, "Teď mi došlo že to byla blbá otázka." Chytl mojí ruku a dal si jí kolem krku, potom mě objal.
"Jinak děkuju že mě neodsuzuješ." Zamumlal mi do ramene.
"Za málo, přece si teď můj otec." usmál jsem se a pevněji ho objal, "Myslíš že když se to kluci dozví tak mi budou říkat monstrum?" když to dořekl tak jsem se odtáhl a chytl jeho tváře.
"Tae, ty nejsi monstrum! To že máš rozdvojenou osobnost vážně neznamená že tě musí ihned odsuzovat! A už takhle o sobě nemluv!" Měl jsem fakt na krajíčku, Jak si tohle může myslet?

-----
Díl o ničem ale prozradím vám něco...
Kookieho pustí z nemocnice! 😂
Kdo se těší? 😊

Váš Hobbit^^