Mary:
Poté co se za mnou zavřou dveře si uvědomuji, že na chodbě jsou celkem troje identické dveře, jedny vedou k Paulovi, jedny do obýváku a jedny do koupelny. Po chvíli zvažování mých možností se rozhodnu instinktivně otevřít ty nejblíže místa, kde právě stojím.
Pomalu je otevírám a zjišťuji, že můj skvělý instinkt se opět zmýlil. Uvnitř stojí Paul jen v kalhotech kalhotech a chystá se obléci si košili na spaní. "Ježiši, promiň" drmolím omluvy zatímco se chystám rychle opustit místnost. On je ale rychlejší chytá mě za zápěstí, otáčí mě za rameno čelem k němu, ale v jeho tváři nenacházím žádný hněv ani zlost jak jsem asi hloupě očekávala. Hledím mu do očí a on povolí svůj stisk, ale mou ruku nepouští úplně, cítím zvláštní mravenčení v podbříšku a dál mu odevzdaně hledím do očí, po chvíli ticha konečně promluví "Kdyby jsi nebyla Johnova sestřenice určitě bych se tě snažil zbalit" Cítila jsem jak se mi do tváří hrne krev.
Sklopila jsem pohled a pomalu jsem odešla z místnosti. Celou cestu ke dveřím jsem v zádech cítila jeho intenzivní pohled.
Otevřela jsem dveře a zamířila rovnou do koupelny, tentokrát stála štěstěna při mě a já našla správné dveře. Zamkla jsem za sebou a svezla jsem se po dveřích na podlahu. Prohrábla jsem si vlasy a hlavu složila do dlaní. Snažila jsem se sklidnit dech, vyrušilo mě jemné klepání na dveře "Už jsi, Mary?“ byl to Paul. Ne, ne, ne proč on "Momentík" zavolala jsem přes dveře lehce roztřeseným hlasem. Prudce jsem vstala až se mi zatočila hlava, v rychlosti jsem si vyčistila zuby a oblékla si noční košilku.
Se svými svršky v náručí jsem otevřela dveře. Nečekala jsem že Paul stojí tak blízko dveří a sotva jsem vykročila vrazila jsem do jeho hrudi a klopýtla. Paul mě chytil do náruče "Opatrně" řekl stále mě držíc v objetí. Pohlédla jsem mu do tváře, v jeho očích se mihlo zděšení, své ruce přesunul na mé tváře, až teď mi došlo co se děje. Ucítila jsem, jak mi z nosu pomalu stékají pramínky krve a cítila jsem její kovovou chuť na svých rtech, "Mary, v pořádku?" zeptal se. "Kruci, ano promiň j-já, stává se mi to často" zakoktala jsem se, odvrátila jsem se od něho a začala si kvapně utírat krev do trička které jsem stále pevně svírala v rukou.
"Aha, nemám dojít třeba pro sklenici s vodou?" "Ne, ne děkuji, za chvíli to přestane" usmála jsem se na něj a rychle se kolem něj prosmíkla ke dveřím do našeho pokoje.
