Mary:
Ráno, když jsem se vzbudila, John mě stále pevně objímal. Vyprostila jsem se z jeho sevření a rozhlédla se po místnosti. Celé tělo mě bolelo a stále jsem na sobě cítila jeho doteky. Pohledem jsem se zastavila na Paulovi, který si mě prohlížel z křesla naproti nám.
"Dobré ráno" usmál se na mě. Pozdrav jsem mu oplatila falešným úsměvem. "Děkuju" pronesla jsem když mi ticho začínalo připadat nesnesitelné. "Za co, prosimtě?" divil se nedůvěřivě. "Za to, že jste přišli." Paul si mě mlčky prohlížel. Na chvíli jsem v jeho očích spatřila nejistotu. "Dostal se k 'tomu'?" zeptal se opatrně. Zakroutila jsem hlavou v odmítavém gestu.
John vedle mě se pohnul. Po chvíli převalování se posadil vedle mě. "Jdu se převléct" oznámila jsem a zvedla jsem se z gauče. Košili jsem si přitáhla blíže k tělu a opustila jsem místnost.
Když jsem vešla do pokoje začala jsem si hledat vhodné oblečení. Pro dnešek jsem si vybrala džíny a dlouhý rolák. Svlékla jsem si košili a postavila se před zrcadlo. Mou pozornost upoutal výrazný kousanec těsně nad klíční kostí a fialová modřina na levé tváři. Odvrátila jsem zrak.
Nasoukala jsem se do džínů a roláku a opustila jsem místnost. V obýváku stále seděl John a Paul ho kamarádsky držel kolem ramen. Až teď mi došlo, jak zmoženě vlastně vypadá. Hnědé vlasy mu trčely do všech stran a hlavu měl složenou v dlaních. Pohled na něj mě ničil snad víc, než vzpomínka na včerejší noc.
Přisedla jsem si k nim a jeho dlaň schovala ve svých. Usmál se na mě. "Měl by jsi se jít převlíct" navrhl po chvíli Paul. "Jo, máš pravdu. Za chvíli odjíždíme." Vrhla jsem po něm zmatený pohled. "Ten dnešní koncert" odpověděl Paul na mou nevyřčenou otázku. "Budu tady" informovala jsem je. "Sama?" zeptal se John s vážným výrazem. "Myslím, že mi to tak dneska asi vyhovuje" ubezpečila jsem je.
John se odešel převléct. "Můžu?" zeptal se Paul pohledem zvědavě zkoumajíc mou ruku. Přikývla jsem. Opatrně vzal mou ruku do svých dlaní. Palcem jemně přejel po fialové modřině. "Co se s ním stalo?" Oba jsme věděli, koho myslím. "Sanitka si ho večer odvezla, dostal okamžitě výpověď." Odpověděl sledujíc můj výraz. Pokývala jsem hlavou. Palcem pořád jemně přejížděl po mé dlani.
Když se otevřeli dveře, okamžitě mou ruku pustil. "Můžeme?" zeptal se John. "Jo, jo už jdu." Odpověděl mu Paul rozmrzele. John mi věnoval polibek do vlasů a oba odešli.
Uvelebila jsem se do rohu pohovky a bradu si opřela o kolena. Uvědomila jsem si, že vlastně vůbec nemám hlad a tak snídani raději oželím. V myšlenkách jsem se stále vracela k Paulovi. Začala jsem si uvědomovat, že mé city k němu jsou hlubší než bych čekala.
