Mary:
Po velmi krátkém hovoru s Brianem jsme se všichni tři vydali na snídani. George s Ringem už nás čekali dole.
K snídani jsme měli míchaná vajíčka a slaninu, k tomu trochu černého čaje.
Po snídani začala dlouhá diskuze o přípravách na zítřejší první koncert. Můj dnešní plán byl vcelku nudný, pojedu spolu s Brianem a bedňáky do města, protože potřebují zařídit ještě něco ohledně zítřka.
Jejich debatu jsem vlastně moc nevnímala, svou pozornost jsem soustředila na bedňáka Toma. Až teď jsem si ho konečně pořádně prohlédla. Tom byl vysoký asi o hlavu vyšší než já, jeho hlavu zdobily delší blond vlasy, nejvíce mě ale fascinovaly jeho oči. Tenkrát v autobuse jsem měla pravdu, jeho oči byly ledově modré a chladné. Pod jeho pohledem jsem se neustále ošívala, vysvobozením pro mě byl konec debaty o koncertu.
John si potom všiml novin složených na vedlejším stole. Velký titulek hlásal: "John Lennon a neznámá milenka" Pod titulkem se nám vysmívala fotka pořízená to ráno, kdy jsme spěchali na autobus. Někdo nás přece jen musel vidět. John naštvaně smuchlal noviny do kuličky a potom je hodil do opodál stojícího koše. Nikdo už se tím dál nezabýval.
Všichni jsme se začali pomalu zvedat a John s ostatními se vydali do pokojů, připravit si věci na zkoušku. Než se mi ztratili z dohledu, John mým směrem vyslal povzbudivý úsměv. Já s Brianem a bedňáky jsme se rovnou vydali před hotel, k přistavenému autu.
Mal se posadil za volant a Brian obsadil sedadlo spolujezdce. Já jsem seděla vzadu mezi Tomem a Neilem. Neil se na mě usmál a Tom si dál zachovával kamennou tvář. "Nic si z něho nedělej, takhle se tváří pořád" povzbudil mě Neil. Auto se dalo do pohybu a já se dala s Neilem do hovoru. Cesta utekla rychleji než jsem čekala a z Neila se vyklubal celkem vtipný a veselý společník.
Zastavili jsme na jakémsi liduprázdném parkovišti, kolem kterého se do výšky tyčily panelové domy a smutně vyhlížející, šedivé budovy. "Mary, počkáš tady s Tomem, my musíme ještě něco vyřídit, pokud budete chtít můžete se jít projít, zabere nám to asi hodinku." informoval mě Brian a spolu se dvěma zbylými muži vystoupili z auta.
Najednou se mě zmocnila panika, John mě sice ujišťoval, že mi nic nehrozí, ale teď, když jsem tu byla sama jen s Tomem, moc sebevědomě jsem se necítila. Srdce jsem cítila až v krku. Pomalu jsem se odsunula na vedlejší sedačku, abych mu nebyla tak nablízku. Větší vzdálenost, která nás od sebe dělila mi dodávala jistý pocit bezpečí. On si jen pohrdavě odfrkl.
