Mary:
Ráno bezprostředně po probuzení jsme se začali všichni balit. Zabaleno jsem měla hned a tak jsem se posadila na svou přeplňenou tašku. Sledovala jsem Johna, jak zápasí se svojí vlastní taškou. Tiše jsem se zachichotala a on po mě střelil pohledem. "Pardon" smála jsem se teď už neskrytě dál.
Do obličeje mi přiletělo pyžamo a následně košile. Obojí sem sebrala a sehla se k jeho tašce.
Když jsme všichni, dokonce i John, dobalili kluci odnesli naše tašky do autobusu. Po snídani jsme se k němu vydali i my.
Vyšli jsme před hotel a byla jsem celkem ráda že k autobusu to není daleko. Spustil se silný příval deště a velké černé mraky v dálce dávali znát brzký příchod bouřky. Oblohu proťal blesk. Všichni jsme se rozeběhli k autobusu. Celí promočení jsme se začali hrnout dovnitř.
Vybrala jsem nám dvojsedadlo u okna a čekala na Johna. Když Paul procházel kolem zastavil se u mě. Na chvíli se zarazil a pak obsadil místo vedle mě. John prošel kolem a hodil naším směrem zvláštní pohled. Sledovala jsem jak odchází a autobus se dal s rachotem do pohybu.
Usmála jsem se na Paula. Ucítila jsem jeho ruku na své dlani. Nijak jsem neprotestovala a hlavu položila na jeho rameno. Téměř celou cestu mi vykládal historky z dětství a já mu vyprávěla o svém dětství s Johnem.
Ani nevím jak, ale podařilo se mi neusnout.
Po asi pěti hodinách jsme dorazili do cíle. Když jsme vystoupili z autobusu a vzali si tašky pořádně jsem si prohlédla nový hotel. Nacházeli jsme se před menším hotýlkem. Budova působila velmi staře ale přesto zachovale. Široko daleko bylo jen pár domů. Zřejmě vesnice.
Z rozjímání mě vyrušila Paulova ruka na mé paži. "Ukaž" popadl mou tašku a vydali jsme se společně do hotelu.
