Mary:
Pokoj mám opět napůl s Johnem. Místnosti v hotelu jsou útulné, bez zbytečných dekorací. V našem pokoji je menší postel u okna, pohodlně vypadající pohovka v rohu místnosti a dřevěná šatní skříň. Na konci chodby se nachází naše společná koupelna. Paul má pokoj naproti nám přes chodbu a George s Ringem kousek od koupelny.
"Postel je moc malá pro nás oba, budu spát na pohovce." Obeznamuje mě John. "Dobře, co je dneska v plánu? Ptám se ho. " Ringo navrhl karty u nich na pokoji, přidáš se?" "Jasně, ráda." Usmívám se. Zvedáme se a John za námi zamyká dveře od pokoje.
Zaklepu na dveře Ringova pokoje a vstupujeme. George už je tu, pohodlně usazený v křesle s nohami přehozenými přes opěrku. Čekáme už jen na Paula. Sedám si na koberec, opřená zády o pohovku za mnou. John sedí vedle Ringa za mnou na pohovce.
Po pár minutách přichází i pátý člen naší výpravy a George začíná míchat karty. Paul sedící vedle mě se mi nenápadně dívá přes rameno do karet. "Hej!" Ohradím se na oko rozzlobeně a plácnu ho po paži. "Stejně jsem nic neviděl." Zubí se Paul a studuje své karty. Štěstí mi jako vždy vůbec nepřeje a po sedmém prohraném kole hru vzdávám.
Celý večer si všímám pohledů, které mi Paul věnuje a když svou ruku pokládá na mou, celá rudá se odvracím. Propletu své prsty s těmi jeho a nechávám je tak až do našeho odchodu.
Povídáme si a hrajeme, dokud obloha za oknem nepotemní. Hodinové ručičky ukazují půl desáté. George už spí v křesle zády k nám a my s Johnem a Paulem už se také chystáme k odchodu. Popřeji Ringovi dobrou noc a odcházíme. Na chodbě se loučíme i s Paulem a vydáváme se každý do svých pokojů.
Když jsme oba převlečení v pyžamu a usazení ve svých postelích, konečně pobídnu Johna. "Tak co je? Od té doby co za námi zapadly dveře se mě chceš na něco zeptat." Polekaně sebou trhne a otáčí se ke mně. "Paul z tebe za celej večer nespustil oči." Potutelně se usmívá. Nervózně se ošiju. "To se ti asi jenom něco zdálo." Snažím se ho odbýt. "Ale ne, určitě nezdálo." Zvedne se do sedu a vychutnává si vzniklou situaci. "Líbí se ti, že?" Zkouší to dál. Uhýbám pohledem, ale mé nachově zbarvené tváře jsou pro něj jasným důkazem. "Tušil jsem to." Usměje se vítězně. "Hele nech si to jo?" Zkouším přejít na jiné téma, ale vypadá to, že John se tohoto tématu jen tak nevzdá.
"Jestli chceš, vyměním si s ním pokoj." Navrhuje s cukajícími koutky.
Do obličeje ho udeří polštář. Teď už se na pohovce doslova svíjí smíchy.
Ani já už se nebráním smíchu.
