Mary:
Začínala jsem litovat, že jsem nepřemluvila Johna, aby mě vzal s sebou na zkoušku. Po asi hodině mlčenlivého sezení jsem koutkem oka zaznamenala, že se Tom pořád posunuje blíž a blíž ke mně.
Naklonil ke mně hlavu a já tu svoji nalepila až na okénko a prosila Boha, aby se co nejdříve vrátil Brian. Ucítila jsem jeho ruku na svém krku, jak mi odhrnuje vlasy na stranu, cítila jsem na sobě jeho teplý dech a začala se třást v očekávání toho nejhoršího.
Svou druhou ruku mi položil na stehno a pomalým pohybem mi vyhrnoval šaty. Nebyla jsem schopná pohybu, byla jsem zcela paralyzována. Ucítila jsem jeho ruku na svém odhaleném stehně, putoval stále výš. Chtělo se mi křičet ale z mého hrdla se vydral jen jakýsi slabý sten. Samolibě se uklíbl. "Prosím..." zkusila jsem když se jeho prsty dotkly lemu mých kalhotek.
V tom sebou poplašeně škubl a já hledala příčinu jeho náhlé změny chování. Z protější budovy k nám pomalu mířil Brian, Mal a Neil. Díky Bohu pomyslela jsem si. Tom si mě za vlasy přitáhl blíž "Jestli cekneš, tak nezaváhám ani minutu, najdu si tě a dokončíme co jsme začali" vyplivl na mě posměšně. Zběsile jsem začala kývat hlavou a on se posunul zpět na své sedadlo.
Dveře od auta se otevřely a vedle mě si sedl usměvavý Neil. Auto se rozjelo. Já jsem seděla celou cestu jako opařená a pohnula jsem se až když jsme vystupovali na hotelu. John ani ostatní tu ještě nebyly, a tak jsem rychle zamířila do pokoje. V koupelně jsem ze sebe svlékla všechno oblečení a vlezla jsem si do sprchového koutu.
Teplá tekoucí voda mě uklidňovala. Přemýšlela jsem, jestli se svěřit Johnovi, ale tuto možnost jsem celkem rychle zavrhla. Nechci na sebe strhávat pozornost a věřím že Tom by mi doopravdy nic neudělal. Určitě o nic nešlo. Ano, o nic nešlo. Touto myšlenkou jsem se nechala ukolébat.
Vypnula jsem vodu a má chodidla se dotkla měkkého koberečku. Natáhla jsem se pro osušku a důkladně jsem si vysušila vlasy. Kolem těla jsem si omotala ručník a vydala jsem se do pokoje.
Když jsem otevřela dveře, zavrtaly se do mě dva zkoumavé pohledy. John i Paul sklopili zrak jakmile si všimli spodního prádla, které nervózně žmoulám v náručí. "Ahoj" pozdravila jsem oba a posadila se vedle nich na postel.
Ručník byl naštěstí dost velký, takže zakrýval vše, co bylo potřeba. Paul výrazně rudý ve tvářích mi pozdrav nervózně vrátil a John se na mě usmál. "Půjdeme dolů ke klukům, tak pokud chceš jít s námi..." navrhl mi John. "Jasně, jenom se obleču." pokusila jsem se o úsměv. Oba dva po této skryté výzvě k odchodu opustili pokoj. Zvedla jsem se a vybrala si pohodlné volné džíny a blůzu.
Celý večer jsme strávili hraním karet a monopoly. Stolní hry mi obecně moc nejdou takže si umíte představit že jsem pokaždé prohrála. Kolem dvanácté na mě začala padat únava. John mi nabídl, že půjde taky spát a tak jsme se oba vydali do našeho pokoje.
Ráno jsem se poprvé po dlouhé době vzbudila v devět bez jakékoliv noční můry.
