Too Important | FF-Marcus&Martinus

7♡

Anne's view:
Po dlouhém čekání na to než ty dva snědí svá taca byla snad nekonečná. Erik odešel před chvílí od stolu kvůli nějakému důležitému telefonátu. Zaslechla jsem pár vět, které mi přišli docela podezřelé. Něco jako 'Vše je přibraveno? Dobře budeme tam'. Snažila jsem se to ignorovat, ale z nějakého důvodu mi to znělo v hlavě.

Venku bylo šero. Mohlo být tak šest večer když jsme vycházeli z restaurace. Nedaleko bylo velké dětské hřiště. Všichni jsme se na sebe podívali. Chytla jsem Emmu za ruku a rozeběhly jsme se k němu. Vždycky jsme si dávali závody, kdo dřív zabere houpačku. Tentokrát tam jako první doběhl Tinus, ale jelikož je to Tinus, tak pustil na jeho místo Emmu. Chvíli se na mě díval. Ruce v kapsách. Čekala jsem co udělá. Skrčil se, chytl za pás a schodil na zem. Začala jsem se strašně smát. ,, Ty jsi hrozný pako Tinusi", řekla jsem, ale pořád se smála. Nešlo to zastavit. ,, Ale Hezký pako....To musíš uznat", řekl s povytáhnutým obočím. ,,Ego furt stejný..." A to už jsme se smáli oba. ,,Tinusi..Chci si s tebou promluvit",řekla jsem.

Stáli jsme na vršku hradu, který stál uprostřed hřiště. ,,Proč si se se mnou přestal bavit? Než jste odjeli..."tázala jsem se. Poškrábal se na zátylku. ,, Na to není vhodná...doba", řekl. ,, A...Kdy bude?"zeptala jsem se. ,,Ehm.. poznáš to.. Až bude čas řeknu ti to..."

Martinus's view:
Sklopila hlavu. Je mi líto, že jí nemůžu chytit za ruku a všechno jí povědět. Ty měsíce vzteku, dokonce i pláče. Jen kvůli ní. Nemůžu jí nic říct i když hrozně moc chci. ,, Já jen.. Chci aby jsi věděl, že když to všechno skončilo. To nádherné přátelství co jsme měli... Byla jsem hodně dlouho na dně. Strašně dlouho jsem přemýšlela proč jsi odešel. Proč si se nechtěl bavit... Trápila jsem se tím. Doufala jsem, že až budeme volat řekneš mi všechno, ale vždycky jsi zmizel. Doufám, že tohle aspoň ten čas přiblíží..", řekla a slezla dolů z vršku hradu. Stál jsem tam a díval se do nebe. Jedna neposlušná slza stekla po mé tváři. Byl jsem tak sobecký. Bál jsem se, že by neopětovala to co k ním cítím...a ranil jsem jí. Nesnáším se. Co jsem to sakra udělal? Slezl jsem dolů. Nenapadlo mě nic jiného než k ní přijít a pořádně ji obejmout. ,, Promiň mi to...Ale nemůžu ti to říct..ne teď.."
Cítil jsem jak pláče. Stiskl jsem ji ještě víc. Hladil jsem jí po vlasech a vdechoval její květinovou vůni. Byl to tak dokonalý okamžik. Každou sekundu svého života jsem ji chtěl čim dál tím víc odtrhnout od sebe a konečně ji políbit. Ale nemohl jsem. A nikdy nebudu moct. Je tak roztomilá. Je o hlavu menší než já čimž je ještě roztomilejší. Achjo proč to jí to nechci říct. Jsem sobecký, hrozně sobecký... Bojím se.
Anne's view:
,, Všechno je připravené. Už musíme jet. Ale pamatujte kluci, ještě vás neviděla ani neví, že tu budete", řekl Erik. Chtěla jsem něco namítnout, ale to už mě Tinus táhl k autu. ,,Kam..."zeptala jsem se. Žádná odpověď se nedostavila.
Zastavili jsme před naším domem. ,,Vejdi dovnitř", řekl Mac. Bála jsem se. Otevřela jsem dveře... a nemohla jsem zareagovat. Byla jsem až moc šťastná.