Too Important | FF-Marcus&Martinus

12♡M

Ráno jsem se probudila na Tiniho hrudi. Sladce spal. Musela jsem se tomu usmát. Jak to, že jsem si nikdy nevšimla jak je strašně roztomilý? Ty rozcuchané vlasy mu strašně slušely. Pomalu jsem zvedla ruku a sundala mu pár vlásků z očí, abych na něho pořádně viděla. Usmíval se ze spaní. Úplně jsem se nad tím roztékala. Silně jsem ho obejmula a poslouchala jeho tlukot srdce. Krásně se přitom usínalo. ,, Miluju tě", zašeptala jsem.

Martinus's view:
Celou dobu jsem dělal, že spím, ale ty dvě slova mě zarazila. ,,Třeba to nebylo na mě",pomyslel jsem si. Prostě jsem si nedokázal přiznat, že by to tak mohlo být. Pomalu jsem si položil ruku na její záda a začal kreslit různé obrazce. Připadal jsem si jako v pohádce. Se svou nádhernou princeznou.

Anne's view:

Vzhlédla jsem k Tinusovi, který se na mě díval pohledem štěňátka. Když jsme si uvědomili jak to vlastně ležíme, oba dva jsme se narovnali a posadili jsme se vedle sebe. Oblékla jsem si už ne tak mokré kalhoty, ale Tiniho mikinu jsem si nechala, jelikož ta má byla pořád dost promočená. Přemýšlela jsem. Nemůžu odolat tomu abych se zeptala na tu dívku co tu včera byla.
Seděli jsme mlčky vedle sebe. ,, Mohly by jsme se dívat na filmy, co myslíš? Já myslím, že je to dost dobrý nápad takže... jaky si pustíme?"zeptal se Tinus. Po tváři mi začaly téct slzy. ,, Ani? Co ti je? Jsi v pohodě?"ptal se starostlivě. ,, Ne Tinusi nejsem v pohodě! Včera jak tu u tebe byla ta holka.. Jak si s ní líbal. Co je to za holku? Hm? Proč si mi o ní nikdy neřekl? Ano Tinusi viděla jsem vás. Tehdy když pršelo... zahlédla jsem vás v okně...a...a... Brečela jsem. Celou noc a celý den jsem na to myslela. Nevím proč. Nevím jak. Já já... Já nevím co to do mě vjelo. Promiň mu..musím jít", řekla jsem a rychle se slzami v očích vyběhla ven do zimy.

Marcus's view:
Stáli jsme s Klárkou za dveřmi mého pokoje a poslouchali co se dole děje. Vím, že je to neslušné, ale koho by tohle nezajímalo, že? ,, Ach jo... Já věděl, že se Andule dlouho neudrží.."řekl jsem šeptem. ,, Byla otázka času kdy na něj vyjede. Doufám, že to všechno bude v pohodě. Oni musí byt spolu, prostě musí", řekla Klárka. ,,Však budou. To je jasný. Teda myslím...",zašeptal jsem.

Martinus's view:
Nehybně jsem tam stál a nezmohl se jediného slova. Počkat to..to.. znamená, že ke mně..přeci jen něco cítí? ,, To není možné. To snad nemůže být pravda", řekl jsem sám sobě a z očí mi začala padat slza štěstí. ,, Ty idiote nechal jsi ji utéct do té zimy, co když se ji něco stane?", říkalo mi svědomí. Vyběhl jsem ven. Křičel jsem její jméno. Nic. Byl jsem u ní doma. Nikde nikdo. A pak mě něco napadlo. Rozeběhl jsem se po silnici od našeho domu a následně vyběhl malý kopec vedle, kterého stál malý neobydlený dům. Stála tam a opírala se o stěnu toho již zmiňovaného domu. I z takové dálky jsem slyšel její vzliky. Rozeběhl jsem se k ní, vzal ji za ruku a.....