Too Important | FF-Marcus&Martinus

19♡S

Martinus's view :
Do batohu jsem zabalil nějaké věci na cestu. Vydali jsme se do obchodu. Seděli jsme v autě mlčky. Snažil jsem zabránit mozek tomu, aby přemýšlel nad všemi těmi hnusnými, odbornými věcmi co by jí ten idiot mohl udělat. Chce ji mít jen jako hračku. Hrálo mi v hlavě. Jako někoho koho muže zneužít jen kvůli tomu, aby si užil. Vypadal, že v tom umí chodit, což znamená, že už to udělal i dalším bezmocným dívkám. Jen ta představa, že se jí dotýkají ty ruce ve mně vzbuzovala vztek a chuť po pomstě. Stiskl jsem si pevně dlaň a cítil jak se mi nehty zařezávají do kůže. Bolelo to, ale zdaleka ne tak jako to, že moje Anička trpí. Třeba už teď na ní šahá těma svýma nechutně snobskýma rukama. Setřasl jsem ze sebe tu představu a radši se soustředil na to jak to uděláme. Jak mu v tom zabráníme.

Vystoupili jsme z taxíku a vydali se do největšího nákupního centra v Oslu. Chovali jsme se naprosto přirozeně. Schovával jsem si pěst v kapse u kalhot. Stále byla sevřená. Povídali jsme si jako normální lidé, kteří jedou nakupovat a chtějí si užít trochu té zábavy. Když jsme byli v druhém patře, počkali jsme až se vzduch trochu vyprázdní a pak jsme pomalu šli až k dámským toaletám. ,,Já tam nechci. Však je to holčičí záchod takže narušujeme soukromí....", řekl Mac. ,,Teď není čas na vtípky Macu",ozvala se Klárka. Vytáhl jsem z batohu pačidlo a snažil se rozdrtit zámek u dveří personálu. Ty dva na se na mě jen dívali a nic neříkali. ,, Ježiš Martinusi dej to sem",vytrhla mi to Klárka z ruky. Jsem zvědavý jak ona to otevře. ,,Bylo to tak těžký?"zeptala se když mi podala rozbitý zámek. Jen jsem nad tím zakroutil hlavou a pomalu otevřel. Všude byla tma, ale nikdo nebyl slyšet. Rozsvítil jsem baterku na mobilu a pomalu šel po schodech dolů až k dalším dveřím. Zde už bylo rozsvíceno. Nakoukl jsem dovnitř. Nikde nikdo. Vypadalo to tam jako v nějakém malém utulném bytečku. Mála kuchyň za to velký stůl s jednou nedojedenou porcí. Jak podezřelé. Pomalu jsme došli až k posledním dveřím. ,, Tak a teď buď hodná ano? Když se budeš vzpouřet bude to bolet ještě víc", zaslechl jsem ten odporný hlas z pokoje za dveřmi. Neváhal jsem a rychle jsem rozrazil dveře. ,,Nešahej na ní ty parchante!"zařval jsem až to muselo být slyšet i v v prvním patře. Byla provázána k posteli. Jeho ruka zpočivala na vnitřní straně jejího stehna. Z očí jí výtekaly slzyčky strachu. Rozeběhl jsem se k němu a pravou rukou jsem ho pěstí udeřil silně do hlavy. Z postele se zkutálel na zem. Rozvázal jsem Aničku. ,,Zavolám policii", řekl Mac.

Klepala se zimou a strachem. Sundal jsem si mikinu a navlékl ji na ní. Při mém doteku se zalekla, ale poté si mě přitáhla k sobě. ,, Bála jsem. Bála jsem se a to moc",brečela mi do ramene. ,, Neboj se. Jsem tady a už vždycky budu. Slibuju."