1. díl | Hra: Zrozena pro měsíc, provdána za slunce ✅

6. | Shanyla

„Skutečně? Já myslel, že ty jsi svou shanylu ještě nepředvedl. Je docela hloupé vyzývat krále strážců na tenhle duel v tvé situaci. Bohužel, nemohu odmítnout, protože bych porušil vlastní zákon," odvětil a pustil svého staršího bratra.

Chamuel dopadl na zem a celý udýchaný se zvedl.

Shanyla byla ta nejdůležitější chvíle v životě strážce. Došlo k ní během dosažení absolutního soustředění a objevení skutečného potenciálu, skrývajícího se v jeho nitru. Provést ji mohl pouze zrozený strážce, co byl schopen docílit tohoto jedinečného okamžiku a využít svou moc naplno.

Ariel, soudě dle zlatých očí a pozlacených konců perutí, tu svou již zažil, což z něj činilo skutečně výjimečného krále. Neplatilo, že by každý ze strážců shanylu musel dokázat, a tak to jeho lid považoval za vzácnost.

„Chevesic," pronesl v jejich rodné řeči Ariel a vystoupal do výše střechy nyní napůl zborceného domu.

Jakmile slovo vyslovil, oči a špičky křídel mu zlatě zazářily.

„Skaxis," odvětil Chamuel a udělal to samé s tou výjimkou, že jeho duhovky měly spíše bronzovou barvu a stejně tak i záře, linoucí se kolem něj.

Cítil svou sluneční moc a snažil se nevnímat Hadiyin zkoumavý pohled, kterým ho počastovala.

Chevasic a Skaxis byla významná slova, vyjadřující východ a západ slunce. Chamuelovi se přezdívalo podle barvy jeho magie princ západu, zatímco o Arielovi se mluvilo jako o princi východu.

Strážci si dávali často různé přezdívky na základě toho, jak se jejich moc chovala. Nebylo to pouze o tom ovládat sluneční paprsky a vyhřívat se ve svitu zářícího kotouče, ale také o tom je pochopit a následně se s nimi naučit žít.

Většina stvořených strážců ovládala pouze základní dovednosti, obsahující modelaci světla, záblesky a výjimečně nějaká složitější kouzla na vyvolání tepla. Nebylo to nic extra v porovnání s tím, co zvládli skuteční jedinci tohoto druhu.

„Nechť tě provází Solino požehnání," řekl Ariel, když se jejich oči střetly.

Chamuel si v tu chvíli uvědomil, že možná zemře.

„Doufám, že sis tenhle den užil, protože byl tvým posledním," ucedil a divoce se na něj usmál.

Zdálo se, že krále jeho slova poněkud rozesmutnila, avšak tento jeho pocit velice rychle zmizel.

„Nejvíc mě mrzí, že ti budu muset ublížit před ženou, o jejíž srdce se ucházíš."

Chamuel zavřel oči. Soustředil se. Slunce zapadalo. To byl čas, kdy jeho moc byla nejsilnější a Arielova nejslabší. Měl pravděpodobně svou poslední šanci a ideální podmínky. Tohle musí vyjít.

Teplo se šířilo po jeho těle, podobně jako po tom bratrově, a probouzelo k životu magii. Věděl, že mu zářila křídla a také věděl, že mu nezářila stejně intenzivně jako ta Arielova. Malý detail.

Snažil se. Tak moc se snažil vytáhnout ze sebe všechno, co měl a co dokázal, avšak stále cítil, že toho nebylo dost. Nemohl již déle otálet, a proto rozpřáhl ruce dlaněmi dolů a natáhl prsty, palce přitom mířily dopředu a svíraly s ostatními pravý úhel.

Tahle pozice sloužila ke shromažďování energie a ta následující, do níž své paže nyní umístil, ji naopak uvolňovala.

„Pruvia zehlo sorson skaxis!" vyslovil magická slova a nechal všechnu magii vyšlehnout směrem, kde levitoval Ariel.