Naruto: High school stories || cz ff

11 ~ Chvíle před koncem

Ze všeho nejdřív bych se chtěla omluvit za mojí neaktivitu. Nevím, jak se mi to povedlo, ale vůbec jsem nebyla doma. Odteď by kapitoly měly vycházet častěji.

Je to krátká kapitola, ale lepší, než nic (doufám).

A navíc, moc děkuju za 1000 přečtení!

___

Těžko říct, jestli to bylo víc požehnání, nebo trest, utkat se ve finále se čtvrťáky. Na jednu stránku to byla možnost jak si splnit drobný sen a porazit úřadující krále školy. Avšak na druhou... Narutovi se při pohledu na onu třídu udělal nepříjemný knedlík v krku. Byla to přehlídka vysportovaných těl, bicepsy, tricepsy, nohacepsy, čtvrťáci měli všechno. A těch pár jedinců, kteří svalnatí nebyli, minimálně působili dojmem géniů, jež vás smetou svou strategií. Dokonce i dívky té třídy vypadaly, že na sobě pravidelně pracují a udržují si fyzičku. 

„Copak, třído?" Ozval se vedle vyděšených prváků Jiraiya pobaveně. Na tváři mu hrál laškovný úsměv, jež dokazovalo, že chce své svěřence poškádlit. To se mu povedlo a většina třídy se k němu otočila se zoufalým pohledem. To ho potěšilo a tak na oko poraženecky zvedl ruce.   „Možná, že bych vám mohl říct pár tipů."

„Šup sem s tím." Ozvala se Ino, jejíž pohled ulpěl na té modrovlasé dívce, s níž se srazila včera. Měla z ní, nějakou záhadou, dost divný pocit, jakoby místo baseballové pálky měla použít katanu a ani přitom nemrknout.

„Hmm... Hlavně musíte pochopit, že se všichni dobře znají a vědí o svých přednostech, což jim hodně pomáhá." Začal Jiraiya.

„To je vážně rada." Odfrkla si TenTen, které jakoby někdo brnkal na nervy.

  „My taky známe naše přednosti... Třeba ty co má Ino." Zazubil se Kiba, načež se pár perverzáků zasmálo.  

„Taky vás v tom můžu nechat samotný." Jiraiya gestem naznačil, že od toho dá klidně ruce pryč. Byla to opravdu stresující situace, kterou třída prváků zažívala. Uvnitř duše jim přišlo, jakoby snad měli hrát finále Mistrovství světa, namísto běžného školního turnaje. Srdce jim bila jako splašená a jejich prsty se neklidně vrtěly ve vzduchu, bubnovaly o stehna a či natáčely pramínky vlasů.

Vyjímkou nebyla ani Hinata. Sama sebe přistihla, jak je nervózní a doufá, že vyhrají.  Bříšky ukazováčků bubnovala o sebe a letmo pokukovala po Narutovi, který se samým napětím kroutil jak žížala a vydával všelijaké pazvuky mísící se s motivačními proslovy. Vedle něj postával Sasuke, kterému to bylo vesměs jedno - přeci jen by radši jen hrál proti bratrovi. Narutovy motivační řeči doplňoval Rock Lee, plný energie a nadšení. Na chvíli zvažoval, že by se i opil, aby podal lepší výkon, ale na školní akci by to asi nebylo vhodné. 

„Řekněte nám ty rady, prosím!" Ozvala se Karui, ačkoli na hlavní disciplínu nebyla zapsaná.

„Pozor na toho bílovlasého kluka s maskou, je jak zdatný fyzicky, tak i chytrý. Potom ten s páskou přes oko - rozvážný a taktický není, ale bude bojovat do posledního dechu. Pak ten velký, co vypadá trochu jak ryba, ten má dost páru-"

„Prváci, nástup!" Přerušil je hlas ředitele Hashiramy. Posledních pár zděšených pohledů bylo vyměněno, než se dostaly na hřiště, aby si potřásli ruce se soupeři.

__

Okay, jak jsem říkala, je to krátký, takže se pokusím vydat další kapitolu co nejdřív. Snad se líbilo c: