Naruto: High school stories || cz ff

14 ~ Nekonečné utrpení zamilovaného

Kručení žaludku.

Pot stékající po čele. 

Hlína zavrtaná pod nehty.

To bylo jediné, na co se Naruto dokázal soustředit po dvou hodinách tvorby zbraní a lovení v lese v tomhle třicetistupňovém vedru. Původní lovící formace, kterou Shikamaru vymyslel se jim už dávno rozbila a tak bloudil přírodou jen se Sakurou a Sasukem.

  „Mám nápad." Zamručel Sasuke souběžně se skřípavými zvuky svého žaludku. „Ugrilujeme Naruta." 

  Naruto chtěl nejdřív z plných plic zakřičet hlasitě Uchihovo křestní jméno, ale neměl na to energii. „Mě už by to asi ani nevadilo." Pronesl zlomeně, načež se svezl na kmen převráceného stromu.

„Naruto, jestli se budeš takhle flákat, tak nic nechytíme a všichni umřeme hlady." Peskovala ho Sakura, stojíc nad ním jako učitelka.

„Když nic nechytíme, jídlo nám dají, ale nedostaneme žádné odměny." Opravil ji Sasuke, který postával opodál a snažil se tvářit, že je naprosto v pořádku a nic ho nezajímá. Prostě byl klasickým Sasukem.

Blonďák na to nic neříkal, jen čučel do nenarušené zeleně lesa. Poslouchal zpěvy ptáčků, šumění listí a vnímal tu atmosféru. Na chvíli si připadal jako Robinson, opuštěný v divočině. Pak si ale všiml čehosi černého, co se zjevilo v jeho zorném poli. Několikrát zamžoural, než pronesl otázku plnou úzkosti. „To je bachyně?"

***

Obito byl v pondělí nešťastnější, než kdykoli jindy. Zaprvý měl duši a hrdost polámanou kvůli prohranému sportovnímu festivalu, a ze druhé se Rin, jediné světlo jeho všedních dnů, vůbec neukázala ve škole, aniž by mu napsala proč. Také bojoval s touhou prohodit Sasori oknem za chyby, které při utkání udělal, ale ten se ve škole taky neukázal.

Nezbývalo mu tedy nic jiného, než sedět ztrápeně v lavici a pozorovat, jak se sluníčko za oknem líně posouvá na obloze a jak mu výhled tu a tam naruší nějaký letící pták.

„Takováhle melancholie je u tebe jako pěst na oko." Kakashiho hlas vytrhl Obita z přemýšlení, což Uchihu nijak nepotěšilo.

„Nemám náladu." Zamumlal a začal kružítkem nepřítomně bodat do lavice. Vždycky, když hrot projel dřevem, s ním několikrát zacloumal, pak jej vytáhl, jen aby ho zabodl znovu. Připomínal někoho, kdo prožil životní tragédii a přitom jen chyběla jeho drahá ve škole.

„Měl bys jí napsat." Kakashi se snažil zachovat odstup a působit lhostejně, jakoby nic, ačkoli mu bylo Obita ve skutečnosti líto.

„Nevím, o čem to mluvíš." Odvětil Uchiha. Hrot kružítka se opět zabodl do dřevěné lavice. Kakashi protočil panenky, načež začal Obita propalovat pohledem, aby přestal s touhle mě-nic-není scénou.

„Obito." Pokáral ho bělovlasý, načež Obito zaúpěl a vytáhl z kapsy svůj iPhone, jehož sklo měl roztřískané na maděru, až se Kakashi divil, jak na něm může něco vidět. Chvíli zíral na svou tapetu, s palci připravenými na psaní, ale messenger neotevřel.

„Ne, ne, ne." Zamrmlal a telefon zamkl. „Nikomu se psát nebude."

„Tak koukej." Kakashi vzal Obitovu tvář do svých dlaní, až se tmavovlasý lekl, co to dělá a jestli náhodou nemá špulit rty na polibek. Místo toho mu ale Kakashi škubl krkem, až se mu naskytl pohled na Asumu s Kurenai, kteří se oslintávali a ožužlávali v rohu třídy.

„Bleh." Zaúpěl Obito, když postřehl pohyb jejich jazyků a Asumovi prsty, jimž zbělaly klouby jak pevně mačkal Kurenaiin zadek.

„Jen se koukej." Kakashi cítil, jak se chce Obito otočit, takže mu drtil čelist, aby to neudělal. Díky tomu si oba všimli sliny, která opustila Kurenaiinu dutinu ústní.

„Nee!"

„No tak to fuj."

„Tohle přece nikdy nemůžu Rin udělat." Obito byl doslova šokován surovostí, s jakou byl Kurenaiin zadek drcen. „Vždyť jí ta půlka pak musí upadnout."

„Proto ji musíš mít ty a získat ji dřív, než někdo jiný." Rozumbradoval bělovlasý a konečně pustil Obitovu tvář. Sám se cítil pohoršeně a nechtěl už vidět nic dalšího.

„Kakashi, jestli mě tohle mělo motivovat..." Prohodil Uchiha a schoval si tvář do dlaní. „.. tak fakt nevím."

„Prostě jí napiš. Nebo to udělám já." Na to Obito slyšel. Okamžitě se vzpřímil a čapl telefon do ruky. Z nějakého důvodu cítil v Kakashim konkurenci, jakoby mu snad Rin nechtěně a nevědomky přebíral. Našel si ji v chatech a něco zběsile nadatloval, načež telefon odložil zamknutý na své původní místo. Pak si tak nějak uvědomil, co to vlastně udělal a začal panikař. Vyřítil se z židle, zběsile chodil po třídě přičemž vrážel do židlí a shodil několik penálů, až se nakonec vrátil na své místo. Sesunul se do židle jako pytel brambor.

„Cos jí napsal?" Tázal se Kakashi, který si znuděně podpíral hlavu a pozoroval celé to divadlo.

„Kde jsi?" Panikařil Obito. „Chápeš to? Kde jsi, vždyť je jasný, že je doma, když není tady!"

„No, může být třeba u doktora." Chlácholil jej Kakashi, kterému přišlo to tvrzení hloupé, zkreslené panikou. Může být tak stech jiných míst, než je zrovna domov, ale nechtěl přilévat sůl do Obitových dnešních ran.

Než se stihl Obito zmoct na odpověď, rozsvítilo se mu na telefonu nové upozornění.

„Odepsala!" Zajíkl se a ruka mu okamžitě vystřelila, aby tu zprávu přečetl. „Ahoj Obi dneska ani zítra nedorazím, promiň." Citoval Obito nahlas a oba dva kluci se zatvářili zmateně. „Jak jakože nedorazí? Je nemocná?"

„Pamatuju si, jak mluvila o nějaké brigádě, tak třeba je tam. No to je jedno. Napiš jí, že bys jí chtěl vidět."

„Cože?"

„Dělěj. Nebo se nikam neposuneš." Kakashi začal líně přejíždět prstem po hrdlu pet láhve postavené na lavici tmavovláska. Jeho slova Obita nějakým zázrakem motivovala a on opravdu začal datlovat Kakashiho tip, ačkoli se mu kroutil žaludek jako divoký.

„Nesnáším tě, Bakashi."

„Nakonec za mě budeš rád. Beze bys nic neudělal, jenom se užíral smutkem." Kakashiho slova se k Obitovi nedostala, jelikož se začetl do nové zprávy od Rin.

„To je milé. Poslední dobou pořád pracuju, ale můžeš mě navštívit tam. Přijeď dnes v noci, okolo  půlnoci, na tuhle adresu..." Četl nahlas Obito, hlas zastřený šokem. V souvislosti s touhle větou ho napadlo jediné.

Panebože. Ona je striptérka!

__

Konichiwa!

Další díl je tu a já doufám, že se líbil. Co myslíte, jaká bude nakonec práce Rin? xd

Vote a koment potěší!