Naruto: High school stories || cz ff

17 ~ Absinth

 a/n - kapitola je delší a trochu duhová

Shikamaru pozoroval plameny ohně, vášnivě tančící ve tmě noci. Okolo ohně jich mlčky sedělo posledních pár, zbytek třídy už se uchýlil ke spánku, takže bylo slyšet zvuky nočního lesa a praskání ohně. Shikamaru se mírně pousmál. Nakonec to nebyl tak špatný den. Zítra se za odměnu vypraví do horských lázní a přes den si dají detoxikaci od moderního světa. Všem se už vybili telefony a elektrické zásuvky tu opravdu nebyly. Z nějakého důvodu to Shikamara těšilo.

„My už půjdeme spát." Ozval se Gaara na druhé straně ohniště. „Uhasíš potom ten oheň?"

„Jojo." Přikývl tmavovlásek a osazenstvo okolo ohně se pomalu začalo zvedat a stěhovat do skromných příbytků, až u ohně zůstal úplně sám. Nějakou chvíli tam seděl a pozoroval plameny. Užíval si blízkost přírody a její nekonečný klid, zaplavující jeho tělo i mysl.

„Ty ještě nespíš?" Vyrušil ho dívčí hlas a on mírně nadskočil. Na druhé straně ohniště stála Temari, s rozpuštěnými vlasy, v provizorním pyžamu a vytahané mikině.

„No... ne. Ty ostatně taky ne." Odpověděl a nevědomky zíral na její tvář, ozářenou plameny ohně, která teď vypadala tak něžně a zranitelně. Než její pohled opět zpřísněl.

„Už se chystám spát, jenom jsem se tu chtěla učesat. Mám nějaký bordel ve vlasech a nemohla jsem ho v té tmě najít." Začala se prohrabávat ve vlasech, vztekle tahala prameny ze zadní části hlavy dopředu, aby našla příčinu její neštěstí, ale zatím bez výsledku.

„Chceš s tím pomoct?" Ptal se Shikamaru, když se opravdu začala vztekat a nadávat. Vlasy se jí cuchaly víc a víc a on jí chtěl aspoň nějak ulehčit ten boj.

„Ne-" Štěkla na něj a dál se prohrabávala vzadu v hlavě. Klela přitom jak zedník.

„Vážně?"

„Fajn, fajn." Zamručela a svěsila ruce podél těla. „Podívej se, jestli tam nemám nějaký uzel, nebo tak něco." Shikamaru se spokojeně usmál a zamířil směrem k ní. Posadil se za ní a s něžností začal zkoumat pramínky jejích vlasů. Na dívku byly celkem hrubé a třapaté, ale nádherně voněly. Jako sluníčko a vanilka. Jak je projížděl prsty, cítíc její vůni, začali mu v břiše tančit motýlci.

„Hele..." Začal, když našel ten problém, co Temari trápil. „Tady je smůla ze stromu."

„Cože?" Otočila se, obličej zahalený hněvem, ze kterého zmizila kompletně veškerá něžnost, kterou tam předtím Shikamaru viděl. Ten jen mlčky přikývl, načež spontánně chytil její ruku a navedl jí k té smůle. V tu chvíli její výraz zjihl a jemu došlo, jak krásná je. Z jedné strany zahalená tmou, z druhé nasvícená ohněm.

„Vystřihni to." Poručila po chvíli ticha, kdy si koukaly z očí do očí. Z kapsy mikiny vytáhla nůž na houby a podala ho Shikamarovi.

„Vážně?" Ptal se nejistě.

„Když to říkám, tak asi vážně." Protočila panenky a Shikamaru se musel usmát. Opatrně se dal do řezání. Při tom zvuku a pocitu, kdy povolí poslední kus pramenu a jemu zůstanou vlasy v ruce mu doslova pukalo srdce. Snažil se dávat si pozor, aby ji nepřipravil o víc vlasů, než bylo nutné. Ne proto, aby nebyla naštvaná, ale jemu samotnému bylo jejích vlasů líto. Byly její nedílnou, krásnou součástí.

    ~  ~  ~      

Sasori seděl otráveně na baru a jemně přejížděl prsty po hraně skleničky, v níž se rozpouštěly poslední zbytky ledu do průzračně jantarové whiskey. Zatímco se všichni z Akatsuki bavili, ať už na parketu nebo u jiných stolků, on se za celý večer nezvedl ze své barové stoličky. Cosi mu kazilo náladu a nutilo ho ztrácet se ve svých myšlenkách. Dokonce ani nevnímal hlasitou techno hudbu linoucí se od dj pultu.