Naruto: High school stories || cz ff

18 ~ Né zrovna příjemná skrýš

Temari probudilo šumění moře. Na chvíli měla pocit, že spí a sní, poblíž domova totiž moře neměli. Pak si ale pomalu začala uvědomovat, že je se svou třídou na adapťáku u moře. Začala líně rozmrkávat těžká víčka. Když se jí naskytl pohled na kovově zbarvenou, zataženou oblohu, došlo jí, že je něco špatně. Měla přece spát v provizorním přístřešku se svými bratry... Do toho ještě zaregistrovala měkký objekt, na kterém měla položenou hlavu. Na sucho polkla, když si uvědomila jejich noční rozhovor s Shikamarem. Otočila opatrně hlavu a přesvědčila se tak o svých obavách - celou noc spala na jeho hrudníku. Okamžitě zrudla a prudce se zvedla. Od Shikamarova těla pomalu odletěla. Jestli měla v noci nějakou slabší chvilku, během které se nějak sblížili, teď byl čas ji zapomenout. V duchu si nadávala, co to do ní vjelo.

„Doufám, že nemusím řešit nějaké kázeňské problémy." Ozval se hlas učitele Jiraiyi a Temari zamrzla v pohybu. Vyděšeně se na něj otočila, ještě víc naštvaná sama na sebe, za své sentimentální chování. „Jakože byste v noci-"

„Já vím co." Odpověděla rychle Temari, než mohl učitel dokončit tu příšernou větu. „A ne, to opravdu nemusíte."

„Co se to tady děje?" TenTen se posadila ve svém přístřešku, pozorujíc mýtinku kolem ohniště, kde ještě spal Shikamaru. I zbytek třídy už se pomalu začal vrtět. Temari si oddechla, že je nikdo neviděl. U ohniště byli na ráně pro každého, kdo by se probudil. 

„Nic, nic. Temari se jen chystá převařit vodu na čaj." Usmál se Jiraiya a blondýnka pochopila, že tak se smaže její prohřešek. Teda, ona žádný neudělala, ale její třídní učitel si to myslí. Začala tedy rozdělávat oheň, zatímco zbytek třídy vstával.

* * *

„Proč je to nebe tak zatažené? Vůbec se mi to nelíbí." Mumlala Sakura, zatímco klacíkem rýpala do křoví ve snaze najít něco k obědu. Sama nevěděla, jak se ocitla ve skupině zrovna s Narutem a Sasukem, ale za společnost toho tmavovlasého byla docela ráda. Dostali za úkol nasbírat cokoli, co dá příroda k jídlu, takže se plahočili lesem, zatímco nebe nepříjemně černalo.

„Protože bude pršet. Proto je zatažené." Odpověděl Sasuke suše, vyčerpaný touhle skupinou. Jestli Sakura našla nějaká potěšení alespoň v Sasukem, tak on to tak neměl. Trpěl na plné čáře.

Sakura se po Sasukeho poznámce nepříjemně zasekla. Došlo jí, že teď jí musí mít za kompletního idiota. Tváře se jí zbarvily do ruda. 

„Mám pocit, že na mě káplo..." Ozval se Naruto a hypnotizoval svojí ruku. Sakura se Sasukem automaticky nastavili dlaně, aby si ověřili, jestli vážně prší. Za necelou chvilku jim na dlaně začala dopadat kapky. Nejdřív jen pár, ale intenzita stoupala, stejně tak se zvedal i vítr. Bylo jasné, že se na ně řítí slušný přívalák.

„Já myslela, že období dešťů začíná až za měsíc." Nechápala Sakura. Tentokrát ale byla v právu, adaptační kemp měli zvládnout suchou nohou, tohle byla vážně zrada.

„To máš úplně jedno... Musíme se někam schovat, než se promáčíme a nastydneme." Naruto se koukal zoufale kolem sebe, kterým směrem se vydat, jenže jeho dilema rozsekl Sasuke, protože se prostě beze slov rozeběhl tam, kam mu mířil nos. Zbytku nezbývalo nic, než ho následovat.

Běželi několik minut, přičemž se jim několikrát propadla noha do bahna, nebo je poškrábalo nějaké křoví. Slejvák už se spustil, takže některé části oblečení měli promáčené a nalepené na těle.

Jako samotný dar od boha se před nimi otevřela stará chatka na malé mýtince. Byla obehnaná jen nízkým dřevěným plotem, který byl natolik starý a prohnilý, že na některých místech skoro ležel. Chatka měla jeden hlavní vchod, který vypadal docela bytelně a jeden vedlejší, který nejspíš vedl do sklepa, garáže, kumbálu nebo jiné takové místnosti, protože jeho dveře působily trochu pochybně.

„Schováme se támhle!" Křikl Sasuke, sotva co si chatku prohlédl a rukou zamířil na vedlejší vchod. Naruto nad tím nepřemýšlel a běžel za ním, kdežto Sakura chvíli váhala. Vůbec se jí ta opuštěná dřevěné chatka nelíbila. Jenže déšť už opravdu sílil a běžet dovnitř rozhodl Sasuke, takže spolkla knedlík v krku a vydala se za oběma chlapci.

Dveře do chatky nebyly zamčené, což byla pozitivní zpráva. Co se ale triu nelíbilo byl nepříjemný skřípavý zvuk, který vydávaly při otevření a následný zápach plísně, který se linul zevnitř. „Tohle se mi nelíbí..." Zamumlala Sakura a nenápadně se přisála na Sasukeho, objímajíc jeho pravou ruku. 

„To smrdí to plesnivé dřevo proboha." Uchiha protočil očima, jakoby nic a vešel dovnitř. Pravda byla ale taková, že se tou větou snažil uklidnit spíš sebe, než jeho dva společníky. 

„Přesně tak a já tě kdyžtak ochráním." Naruto zatnul ruku v pěst a rázným krokem vešel dovnitř. Až teď Sakuře a Sasukemu došlo, že si nejspíš vůbec neuvědomuje vážnost a nebezpečnost celé situace. Na jednu stránku, bylo to pro něj tak lepší, takže nic neříkali.

Ukázalo se, že místnůstka je něco mezi sklípkem a dílnou. Všude byly police od shora až dolů naplněné různým kutilským nářadím a několik stolů, kde zdejší obyvatelé nejspíš pracovali. Jeho dřevo bylo oprýskané a poničené. V zadním rohu  místnosti byla dokonce kovadlina a pec. Střecha byla trochu pochybná, v některých místech jí protékalo.

„Nic úžasného, ale aspoň tu přečkáme ten déšť." Mumlal Naruto, zatímco si prohlížel kladívka a motyčky na policích.

„Neměl by ses jim hrabat ve věcech." Okřikla ho Sakura, která se pořád děsně nenápadně nacházela v Sasukeho blízkosti. „Je to neslušné."

„Já s tím nic neudělám, fakt. Některý ty věci jsem v životě neviděl. Třeba tohle, co to je?" Odporoval Naruto a dál šmejdil po kůlně. „Oo-počkat... Je tohle skalpel?" Naruto zvedl ruku a zamáchal ve vzduchu se stříbrným malým předmětem připomínající nožík.

„Fuj, vždyť z toho lítá krev, jak s tím mácháš!" Vypískla Sakura a Naruto se zděšeně podíval na skalpel. Po jeho hrotu opravdu stékala červená tekutina. Když pohled vrátil zpět ke svým spolužákům, oči měl navrch hlavy a vlasy zježené. 

„Vrať to tam a mizíme." Promluvil Sasuke trochu nervózně. Naruto mlčky přikývl a zamířil tam, kde skalpel sebral, když v tom se ozvalo zabouchání na dveře. 

„Kdo je tam?" Ozval se hrubý mužský hlas. Všichni tři se na sebe zoufale podívali. Krve by se v nich nedořezal.

„Rychle pod stůl." Naznačil Sasuke šeptem a ukázal prstem na jeden nízký stůl v rohu místnosti, před nímž stálo několik krabic, takže do něj bylo vidět jen z jedné strany. Nejdříve tam vběhl Naruto, zastavil se až na konci u zdi, kde se opřel a otočil se směrem k východu. Za ním lezla po čtyřech trochu krkolomně Sakura.

„Hej! Kdo je tam?" Muž venku začal křičet znovu. Díky vrzání dveří bylo poznat, že jde dovnitř. Sasuke, kterého se také začala zmocňovat  panika neostyšně natlačil Sakuru za zadek pod stůl a nacpal se za ní. Uvedl tím Sakuru do pozice, kdy nevěděla, jestli se má rozplývat, nebo brečet. Kvůli tomu, jak byla namačkaná mezi oběma chlapci si nemohla přesednout a zůstala tak na čtyřech. Hlavu měla na Narutově rameni a ruce až nepříjemně blízko jeho intimní partiím, z čehož si mi myslela, že vyletí z kůže. Ale na druhé straně cítila, jak se jí Sasuke opírá o zadek.

„Kde jste?" Mužův hlas byl hrozivý. Místností se začal ozývat jeho kroky po dřevěné podlaze. Sasuke, Sakura i Naruto si v tu chvíli nedovolovali ani dýchat. Seděli schoulení pod stolem a doufali v zázrak. Jenže pak se vše ještě zhoršilo. „Takže tohle jste tady našli?" Promluvil opět muž a Sasuke zpoza stolu viděl, jak ze země zvedl skalpel. 

_________

Omlouvám se za neaktivitu, snad to tu ještě někdo čte')