Naruto: High school stories || cz ff

20 ~ Deidarovo nejhezčí ráno

V minulých dílech jste viděli:

Sasori nedostal lepší nápad, než opít Deidaru do němoty. Věřil, že blonďák šest panáků absinthu zvládne tak akorát, aby byl v náladě... Ale samozřejmě, že nezvládl. Položilo by to i toho nejostřílenější rusáka, co snídá, svačí i večeří vodku, natož Deidaru.

Z výčitek svědomí, smyslu pro povinnost a možná i ze sympatií, se Sasori rozhodl zbombardovaného Deidaru vzít k sobě domů. Tu část se sympatiemi si však nepřiznával, ale my víme své.

S Deidarou to samozřejmě bylo asi tak lehké, jako s batoletem. Když šel na záchod, tak se vrátil s mokrou nohavicí, těžko říct, jestli od toho, jak si myl ruce, nebo od něčeho trapnějšího. Navíc občas vypouštěl z úst dost divné věci... Sasori myslel, že pukne zlostí, když ty jeho mokré kalhoty viděl. Chtěl ho uložit na svůj vymazlený gauč, ale v těchhle odporných kalhotách se mu ta myšlenka přestala zamlouvat.

 Snažil se tedy blonďáka donutit, aby si je sundal, ale ten moc nespolupracoval, takže se toho zoufalý červenovlásek zhostil sám. 

„Musíš opatrně." Bublal Deidara, zatímco mu Sasori celý nervózní sundaval kalhoty. „Jsem tam panic."

Sasori okamžitě zrudl a hanbou se chtěl propadnout do země. Nejsmutnější na tom pro něj bylo, že myslel na to samé, a to byl na rozdíl od Deidary střízlivý... Jediné v co tedy v tu chvíli doufal bylo, že se Deidara probudí a nebude si nic pamatovat, nebo ještě líp, že se to vytratí z hlavy jím obou. 

„Tak co?" Ptal se Deidara, jakoby vážně očekával nějaké pletky.

„J-jdeme spát." Zakoktal Sasori a zvedl mladšího ze země. Přešoural se s ním ke gauči, kam ho následně nemotorně povalil.

„Vždyť já vím..." Zašeptal blonďák, než se nadobro odebral do říše snů. Sasori tam ještě chvíli stál a s ruměncem na tváři pozoroval břicho, které Deidarovi vykukovalo zpoza vyhrnutého trika.

* * *

Obito dostal od Rin vizitku společnosti, kde pracuje a pozvání, aby někoho s sebou vzal a přijel se za ní podívat. Nejdřív z toho byl nadšený, považoval to za slibný krok v jejich zatím neexistujícím vztahu. Jenže když si vyhledal, co je to podnik, ztuhl. Byl to klub v takové té hnusné, boční uličce. Když jste otevřeli jeho webovky, okamžitě na vás vyjeli fotky striptérek a ceník show, které nabízejí v soukromí. 

V tu chvíli myslel, že se zastřelí.

Ale naděje umírá poslední, takže se Obito rozhodl tam vydat. Zpracoval Kakashiho a Asunu, aby jeli s ním. Co je nejspíš čeká jim radši neřekl.

Když vešli do klubu, kam je ochranka pustila až potom, co jim řekli jméno, Obito se okamžitě začal rozhlížet po tyčích a klecích, v nichž se kroutily polonahé holky.

„V klecích není." Vypadlo z Obito a jeho doprovod se na něj nechápavě podíval.

„Kdo?" Asuna tázavě nadzvedl obočí, snažíc se najít odpovědi i u Kakashiho. Ten je zavrtěl hlavou a zvedl ruce v obranu, jakože nic neví.

„Rin." Odpověděl Obito a hlasitě si povzdechl.

„Rin?!" Spustili Asuna s Kakashim jednohlasně, zcela vykolejení touhle novou informací.

„Ona je... Striptérka." Zaúpěl Obito, načež si schoval tvář do dlaní. Než se ti dva zmohli na jakoukoli odpověď, vyrušil je hlas DJe, linoucí se z reproduktorů. Byl až moc povědomý.