Naruto: High school stories || cz ff

13~ Adaptační kurz

 Jestli si cestující pondělního vlaku jedoucího v 10:30 z hlavního města na venkov mysleli, že je čeká klidná cesta, náramně se spletli. Místo poloprázdného vlaku bylo každé kupé plné prváků ze střední, kteří neměli v plánu mlčet a respektovat pravidla slušného chování. 

Byla to úmorná cesta pro všechny, takže když po třech hodinách třída puberťáků vylezla ven, všechny dušičky si oddechly. Cestující to už nemuseli poslouchat a prváci se nemuseli krotit (ačkoli to krocení nešlo vůbec znát). 

Teď už jen třída přešla koleje a po necelých třech minutách chůze se jim otevřel pohled na rozsáhlou louku, ohraničenou lesy a pobřežím moře, které se v dáli zvedalo do útesů. Působilo to trochu jako ráj - nebylo zde jediné světlo, jediný náznak přítomnosti lidí, jen panenská příroda.

  „A kde je ten hotel?" Tázala se Ino, kterou začala konzumovat panika. 

„Tahle louka je náš hotel." Odpověděl Sarutobi s úsměvem na tváři. Hilton, který Ino utkvěl v mysli se najednou začínal bortit a nahrazoval jej spacák pod širákem, neoholené nohy a červy k večeři.

  „A sprchy?" Kibův hlas byl zastřený strachem. Jestli budou bydlet tady, bez sprch, tak kde budou moct uskutečnit svůj plán a fotit holky? Považoval tento problém za naprosto nemyslitelný.

„Nevěděla jsem, že zrovna ty jsi takový šampón." Rýpla si do něj Temari a Kibovi až teď došlo, jak strašně jeho otázka vyzněla.

„To si nemyslím. Mám pocit, že i jeho pes je čistotnější, než on." Zabručel Shino, načež Kiba zburátněl. Zuřivým krokem se začal hrnout ke svému spolužákovi a Neji s Leem měli co dělat, aby ho udrželi. „Vidíte, chová se jak pes."

  „Ale pes aspoň poslouchá, když mu něco přikážeš." Přidala se Kurotsuchi které zpod černých vlasů blýskali oči. Rozhodně byla ve svém rýpavém módu.

  „Tohle bude těžší, než jsem si myslel." Zamručel Sarutobi a začal se zhluboka nadechovat, aby překřičel tu bandu neandrtálců, kterou schytal na povel.  

  „Myslíš že zvedá nohu..."

 „Ticho!"

  „...když čůrá?"

„Vy jste horší, jak opice! I tarzan by vás mohl učit!" Jeho nervy byly v horším stavu, než struny kytary při sólu kytaristy na metalovém koncertu. Nikdy nebyl výbušný a přísný typ učitele, ale nemínil přijít o svou autoritu.  Naštěstí se ale třída konečně zklidnila a on tak mohl pokračovat „naše škola má trochu speciální adaptační kurz. Celý se odehrává tady, na téhle louce. Za nějakých třicet minut dojede profesor Jiraiya, který mi s vámi bude pomáhat a dá vám spacáky, každému talířek, vidličku a jeden velký hrnec, které použijete na jídlo. Zbytek bude jen na vás - co si postavíte, v tom přespíte. Co si uvaříte, to sníte."

  „Umřu. Ráda jsem vás poznala." Zabrblala Ino, ale zbytek třídy zůstával ticho.  

„Když se vám během kurzu podaří postavit nějaké obydlí, necháme vám přinést stany. Zároveň když každý den zvládnete připravit všechny tři hlavní jídla, zajdeme večer do horkých pramenů, kde se vysprchujete. Pokud bude někdo sabotovat práci, může skončit bez spacáku, tak se prosím zapojte všichni. A nakonec, když zvládnete úspěšně 'žít' do konce kurzu, uspořádá se pro vás uvítací ples." Pokračoval Hiruzen Sarutobi, jehož slova teď všichni hltali.

 „Myslím, že pro Kibu to nebude žádná změna oproti jeho normálnímu životnímu stylu." Pokračoval ve svém Shino, zatímco bruneťák už doslova přetékal vzteky. 

  „Jestli máme zvládnout všechna jídla, tak by jsme měli začít řešit oběd ne?" Utnul šikanování Inuzuky Shikamaru a Hiruzen se usmál, celý šťastný že aspoň někdo z nich používá mozek.

„Mám na svačinu hodně brambůrků, můžeme je využít." Nabídl se Choji hrdě, považujíc tento návrh jako největší oběť. Jídlo je svaté a on byl nyní mučedníkem.

Shikamaru však zamručel a zavrtěl hlavou. „Nene, myslím, že to by se počítalo jako podvod. Máme si to uvařit sami."

„Nemůžeme vařit, když nemáme ten hrnec." Vložil se do rozhovoru Naruto.

„Než to přivezou, získáme suroviny a postavíme ohniště." Vysvětloval Shikamaru a začal v hlavě přemýšlet, jak to celé zvládnou. „Otrava."

„Naruto, ty pomlč ohledně vaření. Za celý svůj život jsi uvařil maximálně tak vodu na zalití instantního ramenu." Sasukeho hlas byl ledový a přesně trefil místo, na které cílil.

„Sasukeeee..!!" Blonďákův hlas prořízl klid přírody a jestli byl v okolí nějaký potenciální oběd, tak právě teď utekl. Shikamaru, kterému docházely tyto následky, si povzdychl.

  „Poslouchejte... Jestli to máme zvládnout, musíme být organizovaní a respektovat přírodu - čímž myslím neřvat, aby nám neuletělo jídlo." Vysvětloval a bojoval s pocitem se na to vykašlat. Něco mu říkalo, že ono organizování bude muset vymyslet sám a to znělo jako něco, co vůbec nechtěl dělat. Podíval se tedy po svých spolužácích, jestli někdo nebude mít tendenci se toho zhostit, ale nikdo se nehlásil.  Všechny oči, naplněné očekáváním, byly přilepené na něm. V tu chvíli si uvědomil, že se téhle otravné povinnosti nezbaví.

„Tři lidi by měli připravovat ohniště, sbírat dřevo na podpal a tak." Začal, zatímco v hlavě počítal, kolik jich dohromady je. „Čtyři by měli jít dělat nějaký pseudo-zbraně a lovit do lesa, nebo aspoň sbírat ovoce, lesní plody a tak. Další čtyři zas pruty, sítě a lovit ve vodě. Zbylých osm bude stavět přístřešek." Dokončil a všichni souhlasně přikyvovali, někteří se dokonce už začali seskupovat.

Shikamaru si naposledy povzdechl, než se pustil do práce.

***

  „Vždyť se nic nechytá! Za celou dobu ten prut ani jednou neškubl!" Úpěla Tenten, sedíc na jednom z kamenných útesů u moře.  

  „Kdo ví, jestli bude vůbec škubat. Je to jen klacek s provázkem a žížalou na konci." Konstatoval Neji, který dřepěl vedle ní a nezaujatým pohledem pozoroval vodní hladinu. Nemyslel si, že to co dělá má nějaký užitek. Naopak Hinata a Rock Lee, ti se zuřivě soustředili, neutekl by jim jediný pohyb jejich prutu.

„Nikdy nic nechytíme." Pokračovala ve stěžování TenTen. „Proč-"

  „Rybaaaa!" Přeřval jí Rock Lee, zběsile vyskočil na nohy a prstem ukazoval kamsi do vody.

  „Jestli tu nějaká byla, tak teď už je na druhým konci oceánu." Neji zůstával klidný, navzdory nadšení jeho spolužáka.

„Kde je ta harpuna?" Začal skřehotat tlustoobočnatec. „Tak kde je?" Rozhlížel se zběsile okolo, až mu krk vydával podivně křupavé zvuky. Hinata mu ten klacek nabroušený do špičky plaše podala, což přiměl Leeho k další vlně nadšení.

„Co proboha hodláš dělat?" Nechápala TenTen. 

„Chytím ji."

„Jak jí chceš, prosím tě, chytit? Rybu v oceánu?"

„Silou mládí." Lee sevřel ruku v pěst a než stihl kdokoli cokoli namítat, odrazil se. Jeho tělo na sekundu vzlétlo, než začal padat do temné vody pod ním. Celé to doplnil pokřikem ve falsettu. Neji s Hinatou strnuli, TenTen hulákala něco o smrti. Lee zpevnil své svaly, zadržel dech a zajel do vody po hlavě jako lachtan. Jediné, co po něm zbylo byla zvířená hladina. 

  „Když tam nic nechytí, tak si uvaříme aspoň jeho."  Zamumlala TenTen, když poslední bublinky způsobené dopadem mizely.