Naruto: High school stories || cz ff

Vánoční speciál

- Děj téhle kapitoly nenavazuje na ty předchozí a nijak s nimi nesouvisí -

Naruta probudila nasládlá vůně kakaa linoucí se do jeho pokoje, překypujícího bordelem. Hlasitě zívl, načež si začal protahovat rozlámaná záda z dlouhého spánku. Potom si promnul oči a začal přemýšlet, jestli se mu ta lahodná vůně jenom nezdá. Ale ne - pořád jí cítil, jemně ho lechtala a provokovala.

Těžkopádně se vyhrabal z postele, ani se nenamáhal ustlat peřinu, nebo si vzít župan, a zamířil rovnou do kuchyně. Cestou si všiml světýlek, která byla pověšená kolem obrázků na zdi a kalendáře. Taky mu po nábytku přibyl hojný počet různých zvonečků a rolniček. Nechápal, kde se to tam vzalo - sám nic nezdobil, nebyl zrovna umělecký typ. A upřímně, ani nevěděl, že něco takového doma má.

Když potom nahlédl do kuchyně, záhada našla své rozuzlení. U linky stála Hinata, na sobě kostkovanou sukni, černé teplé nadkolenky a červený svetr. Jemně krájela vánočku a kousek od jejích drobných rukou stál šálek horké čokolády, z něhož se ještě kouřilo. Narutovi se na tváři rozlil šťastný úsměv.

  „Hinato..." Zašeptal a v duchu děkoval všem bohům. Hezčí začátek Štědrého dne si ani nemohl přát. 

„Dobré ráno, Naruto." Usmála se a opatrně přenesla horký nápoj na stůl, kde přibyly svíčky a malý dekorativní tučňák s červenou čapkou. „Chtěl bys tu vánočku pocukrovat? Nebo namazat máslem?"

„Jak jí máš ráda ty?" Odpověděl na otázku otázkou a celý očarovaný se posadil ke stolu. Bylo to k nevíře, ale všiml si, že je celý dům navíc i uklizený. Na stole už nebyly žádné drobky, všechny mísy od instantního rámenu, které ležely na lince někam zmizely a na podlaze už nebyly šmouhy ani stopy po vylitých tekutinách a bůh ví čeho ještě.

  „Pocukrovanou." Odpověděla Hinata, načež se natáhla pro cukr, který měl Naruto vystavený na poličce.  „Může být?"

  „Může." Usmál se Naruto a pár chvil na to už vděčně přijímal talíř s lahodně vonící vánočkou. U srdce ho hřálo, když se do ní zakousl. Byla to pravděpodobně ta nejlepší vánočka, jakou kdy měl a druhé nejlepší jídlo vůbec, hned po rámenu. Ještě byl možná lepší udon, ale opravdu jen možná.

„Děkuju moc, Hinato." Prohodil mezi sousty. Při pohledu na tu delikátní snídani, uklizenou a vyzdobenou domácnost se mu chtělo radostí ječet. Ještě navíc, když strůjcem tohoto štěstí byla ta krásná, milá dívka, který se na něj teď spokojeně usmívala.

  „Rádo se stalo." Odpověděla s ruměncem na tváři. Chvíli se zvládla Narutovi dívat do očí, než pohled odvrátila ke svému čaji. Hrneček s ulomeným uchem jemně obemkla prsty, aby si je ohřála. 

  „Jak vypadá tvůj vysněný Štědrý den?" Ptal se Naruto, odhodlaný udělat pro ní teď cokoli udělat. Domácnost jí neuklidí, ani jí nejspíš neuvaří nic, než čaj a instantní polévku, ale na nějaký hezký den by se snad zmohl. 

  „U nás je to vždycky shon a chaos, takže jsem vždycky snila o něčem pohodovém." Odpověděla po chvilce zamyšlení Hinata.

  „Takže bys chtěla jít třeba na procházku?" Vyzvídal dál Naruto, ale Hinata zavrtěla hlavou.

„Chtěla bych se zachumlat do deky a... A prostě odpočívat." Odpověděla konečně a Naruto se pro sebe usmál. Nic lehčího na splnění si vymyslet nemohla.

„Tak se zachumláme!" Vyhrkl Uzumaki a prudce vstal ze židle. Začal uklízet své nádobí od snídaně, potom vletěl do obýváku, kde se snažil zapálit sto let starou svíčkou zanesenou prachem a přitom volal na Hinatu, ať se v klidu posadí. Ta se jen zoufale usmála - tohle byl přesně ten chaos, který neměla ráda.