Naruto: High school stories || cz ff

16 ~ Líbezné hučení sovy

  „Prostě a jednoduše skočil do moře?" Nechápal Shikamaru. Všichni okolo něj přikývli a zamručeli na souhlas a on si jen povzdychl. „A? Tak vyplave."

„Myslím, že to už by vyplaval." Opáčila TenTen.

„Vždyť jsem tady." Ozvalo se z moře  a všichni čtyři se překvapeně otočili směrem k mořské hladině, kde se spokojeně usmíval Lee s rybou v ruce.

  „On tu rybu vážně chytil." Divila se Hinata a drobnou rukou si překvapeně zakryla ústa. 

  „Barbar." Nejimu se v očích značilo jisté znechucení, které ještě umocnilo, když Lee začal s rybou hrdě mávat ve vzduchu.

„Obeplavu to a sejdeme se v táboře!" Křičel z vody Lee a osazenstvo na pevnině přikývlo na souhlas. Zabalili si saky paky a zamířili zpátky, stále překvapení z tohohle nelidského výkonu jejich spolužáka.

„Znáte ty vtipy o Chucku Norrisovi?" Prohodila během chůze TenTen a všichni jednohlasně odpověděli, že ano. Každý přece zná vtipy o Chuckovi, to je základ.

„Chuck Norris se jednou vzbudil tak rychle, že přistihl sám sebe, jak spí?" Ověřovala si Hinata pro jistotu svoje znalosti.

  „Ten je zrovna hodně špatnej." Utrousil suše Neji a Hinata zrudla v tváři, přičemž se chtěla studem propadnout do země. Jenom děkovala bohům, že tu nebyl Naruto, aby slyšel tohle její faux pas.

„Ale jo, přesně tyhle vtipy. Měli by jsme je předělat a vyměnit Chucka za Leeho." TenTenin hlas byl plný nadšení, načež se ztratila ve myšlenkách a vymýšlela nové vtipy. „Rock Lee nenosí kondomy. Protože před Leem neexistuje žádná ochrana." Vypadlo z ní, jakoby nic. Na to se začala smát, zatímco Hinata vedle ní rudla. Až moc realisticky si všechny ty vtipy představovala.

  „Doufám, že mu to řekneš, až přijde." Zabrblal Neji, což přimělo TenTen  litovat toho, co z ní vypadlo. Až teď jí nějak došlo, že si to teď u Nejiho dost možná zpackala - rozhodně si teď bude myslet, že má zájem o Leeho a né o něj.

  „Ne, ne, to ne..." Začala se bránit a zběsile máchat rukama ve vzduchu. „Ještě by si myslel, že se mi líbí, nebo tak." Samou nervozitou se začala škrábat ve vlasech a přitom hrozně nenápadně pozorovala Nejiho. Ten to nějak celkově přešel a radši se začal šťourat v telefonu. Což bylo trochu nepochopitelné, vzhledem k tomu že tam nebyl signál.

Shikamaru se od nich mezitím mlčky vzdálil, když viděl, jak Temari zoufale bojuje se střechou jednoho z provizorních přístřešků. Držela ji jednou rukou, která se pomalu začínala klepat, nad hlavou a druhou se snažila vytvořit uzel na lanku, aby celá ta pochybná konstrukce držela. Rozběhl se tedy jejím směrem, kde jí okamžitě chtěl pomoc podepřít střechu, přičemž omyl brnkl svými prsty o hřbet její ruky. Nejdřív se toho letmého doteku lekl, ale pak z něj měl příjemný pocit.

„Zvládla bych to sama." Uzemnila ho okamžitě Temari.

„O tom nepochybuju." Usmál se na ni Shikamaru, načež si okamžitě začal připadat jako blbec. Úsměv, který ji věnoval chtěl udělat co nejmilejší, což se moc nepovedlo. Vypadal spíš, jakoby snědl kyselý citron a snažil se tvářit jakoby nic. Temari tázavě zvedla obočí.

 „Tak už to zavaž. Je docela otrava to držet." Zamumlal Shikamaru a obrátil pohled ke konstrukci, aby se vykroutil z téhle trapné situace.

„Vždyť přesně to dělám." Odsekla mu a Shikamaru se už už připravoval k odpovědi, když je vyrušil hlas Jiraiyi.

„Tákže..."  Začal učitel a pohledem přejel všechny studenty, kteří se okolo něj shromaždili. Mýtinka už se začala podobat něčemu, v čem zhruba půjde nocovat. (Opravdu jen zhruba). Po stranách byly postavené přístřešky, opírající se hlavně o kmeny stromů. Jejich zdi většinou tvořili jen svázané větvě a dveře chyběli úplně. Místo postelí byly na zemích mikiny, bundy a batohy. Uprostřed paloučku byla vydlabaná díra do země, ohraničená kameny a s dřevěnou pyramidou, připravenou na podpal. Vedle toho ležely různé lesní plody, pár ryb a dokonce i pták.  

 „Čekal jsem to horší. Musím říct, že vám ty stany asi nechám přivézt, pokud se vám povede ještě zvládnout večeři." Konstatoval Jiraiya a třída se po sobě hrdě ohlédla. Nic jiného vlastně ani nečekali, když celý den dřeli jako koně. 

  „Tak snad můžeme začít připravovat jídlo, ne?" Úpěl Choji, který tímhle životem v divočině trpěl nejvíc, respektive jeho žaludek. Všechny zásoby chipsů, které si s sebou přivezl z domova, už dávno zkonzumoval a teď jen poslouchal skřípavé kručení žaludku.

„To můžeme. A jsme tu vůbec všichni? Přijde mi, že je tu nějak moc klidno." Odpověděl mu učitel, zatímco pohledem přejížděl hlouček studentů na mýtině. Všichni se po sobě začali ohlížet a přeci jen jim přišlo, že jim něco důležitého chybí.  Jako když každý den nosíte prstýnek a jednou si ho zapomenete. Chvíli takhle zmateně skenovali okolí, avšak jediný, kdo odhalil co jim schází, byla Hinata. Všimla si toho okamžitě,  ještě předtím, než to vůbec řekl Jiraiya, ale celou dobu sbírala odvahu na to, to říct.

  „Chybí nám Sakura, Sasuke a Naruto." Zakuňkala z ničeho nic a při vyslovení blonďákova jména mírně zčervenala.

  ~ ~  ~ 

„Kdy už konečně odejde..." Zasípala Sakura, která se sotva držela větví stromu. Dřevo už ji ukrutným způsobem tlačilo do kostrče a pokrčené nohy jí mravenčily odkrvením. A to proklaté prase ještě stále kroužilo pod jejich stromem, jako nějaký sup.

  „Nevím." Odpověděl ji Sasuke, který byl ze všeho spíš otrávený. Takovou dobu s touhle dvojkou trávit vážně neplánoval.

„Hej! Co si to tam šuškáte?!" Křičel Naruto z jeho stromu, kde seděl na samém kraji větve, aby je co nejlépe viděl a slyšel. Jeden by řekl, že se s ním ta větev zlomí, jak moc se prohýbala.

  „Nic." Odpověděla mu Sakura a nešťastně si uvědomovala, že mluví čistou pravdu. Za tu dobu, co tam byli uvěznění se snažila se Sasukem navázat nějaký peprný rozhovor nejmíň pětkrát. On jí ale vždycky uzemnil, vysabotoval, nebo se do toho vložil Naruto. Začala mít pocit, jakoby jim to hvězdy snad nepřály.  „Sasuke?" Zkusila to tedy znova a naprosto ignorovala Naruta, hulákajícího z protějšího stromu.

„Myslím, že to prase odejde večer." Konstatoval Uchiha suše a Sakuru jakoby omyli. Znova to úplně ignoroval a ona už vůbec nevěděla, jak ho přimět ke spolupráci. Napadlo ji, že by snad zfalšovala pád z větve, aby si získala nějakou pozornost. Ale hned to zase zavrhla s tím, že není psychopat. 

Z ničeho nic se z lesa ozvalo houkání sovy. Respektive, někdo se snažil houkat jako sova a zněl přitom jako puberťák během mutace. Trojice studentů si vyměnila zmatené pohledy a chvíli to vypadalo, že se k nim přidalo i prase.

HuuHUU~ 

Zaskřípal kdosi znovu a Sasuke se nad tím hrozným pazvukem zakřenil. Stejně tak se to ale nelíbilo bachyni - otočila se na kopytu, zafuněla na mláďata a vydala se těžkopádným klusem  za zdrojem toho vražedného zvuku. Ten se ozval znovu, ještě hůř a falešněji, než předtím.

  „Málem jsem ohluchl." Sasuke si promnul uši. „Ale nejradši bych toho, kdo to udělal zulíbal, když odtáhl to prase pryč." Pokračoval a Sakuře cuklo oko. Jak jako zulíbal?! 

  „Naruto! Sasuke!" Ozval se čísi hlas zezadu a všichni tři zpozorněli. Z jednoho křoví vykoukly černé palmovité vlasy a hned za nimi Shikamarův obličej. „Rychle, pojďte! Než náš plán krachne!"

Všichni tři kývli na souhlas a jak nejrychleji mohli, vydali se za Shikamarem. Ten jim pokynul, ať ho následují a táhl je jakýmisi porosty.

„Ty zvuky, to byla součást vašeho plánu?" Vyzvídal Naruto.

„Ano, potřebovali jsme odlákat tu bachyni. Šli jsme vás hledat a naštěstí jsme si jí všimli, takže jsme museli vymyslet, jak se jí zbavit..." Vysvětloval Shikamaru a pokračoval v plížení se houštinami.

„A kdo takový zvuky proboha dělal? Vždyť posunul falešný zpěv na úplně novou úroveň." Nechápal Sasuke.

  „Myslím, že to byl Kiba." Mručel černovlasý zachránce. „Ale někde tu pobíhá ještě Gara a Temari." Pro kterou budu muset dojít. 

  

__

Aloha, omluvte prosím mou neaktivitu, mám toho nějak moc ve škola (*maturitka*). Snad se kapitola líbila, každopádně příští už by měla být zas víc o shipech c: