Naruto: High school stories || cz ff

9 ~ Devět klíčů

 Byl to ten nekrásnější a nejlepší výhled, o jakém mohl Choji snít. Tak hladké, plné, tak kouzelné. Přímo ho to vybízelo k pohlazení. Připadal si to jako v sedmém nebi a na to, že při chvílí málem vypustil duši ve velkolepém souboji dočista zapomněl.

  „Jmenuji se Tsunade a na téhle škole zastupuju lékaře." Představila se ona blonďatá žena a pozornost všech tří chlapců se poprvé obrátila k jejím očím a plným rtům. „Co se ti stalo chlapče?"

 Choji její otázku slyšel, avšak byl moc očarovaný na to, aby se zmohl na odpověď. Shikamaru si vedle něj povzdychl a ujal se slova: „Při boji ho zalehl protivník, myslím, že se přidusil, nebo tak něco." 

  „Chápu." Zamumlala Tsunade a došla si k stolku pro nějaké lékařské vybavení. „Vy nemáte své disciplíny?" 

„Máme." Odpověděli dvojhlasně Naruto s Shikamarem. Blonďák si už v hlavě připravoval seznam jeho disciplín, kdyby se ptala nějak podrobněji, aby jí mohl zaujmout.

„Tak to byste měli vyrazit zpátky." Usmála se na ně, avšak její pohled jasně říkal, ať se zdekují dřív, než je sama zdí prohodí ven. Oba dva se tedy, trochu otráveně, vydali pryč. To poslední, co viděli bylo, jak se blondýna přibližuje k Chojimu, zažívajícímu euforii. 

  ~ ~~ 

Na hřišti vládl chaos. Všichni se furt někam stěhovali, cpali se do prvních řad okolo soutěžících a neustále tlachali. Byli jako hejno mravenců.

Několik desítek metrů od místa hlavního dění stál hlouček studentů z různých tříd, které spojoval řetízek s červeným mráčkem.

  „Našli jste to?" Tázal se jeden z nich, jehož tvář byla posetá piercingy a oranžové vlasy měl rozcuchané do všech stran.

„Ne, neviděl jsem to u něj." Zakroutil hlavou Deidara se Sasorim vedle sebe, načež se ozvalo nespokojené mlasknutí.

„Musí mít první z nich." Zamumlal Pein, který si v hlavě třídil myšlenky a informace, které měli. K tomu, aby otevřeli trezor ukrytý v ředitelně školy potřebují devět klíčů, z nichž by měl mít první právě tenhle červenovlasý prvák. „Na druhou stranu, nemusí ho nosit pořád u sebe. Jak jste přišli na to, že ho má on?"

  „Dostal ho od otce, když byl malý." Odpověděla s klidem Konan. „Koukali jste vůbec na správného Gaaru?"

  „Copak jsem blbej?" Ohradil se blonďák a rozhodil rukama ve vzduchu. 

„Bohužel ano." Zabručel vedle něj téměř neslyšně Sasori, načež začal blonďák soptit ještě víc. 

„Mohli by jsme se zaměřit  na jiný studenty, co mají klíče." Nadhodil Kisame, avšak Pein zakroutil hlavou.

  „Neznáme je všechny, zatím." Povzdechl si a zbytek skupinky zůstával mlčky. Trezor, ukrytý v ředitelně byl jediným důvodem, proč na tuhle školu vlastně chodí a situace se jim teď pomalu komplikovala. Kisame, Konan, Kakuzu i Pein už byli ve čtvrťáku a začínala jim pomalu zvonit hrana, takže si musel pospíšit a sesbírat všechny klíče co nejrychleji.

 Ze skupinového rozjímání je vyrušil až Jiraiya, který se k nim pomalu přibližoval od hřiště „Začíná basketball, měli byste jít!" Houkl na ně z povzdálí a zase se vydal nazpět. Akatsuki se začali hromadně zvedat a trousit k hřišti. Třeba se jim tam naskytne příležitost nějak nenápadně vzít první klíč.

  ~ ~~ 

Kdesi v davu se loudal Sasuke, ve snaze zachytit tvář svého bratra, ale marně. Sám nevěděl, kde se v něm bere tolik odhodlání si to s ním vyřídit, prostě to tak cítil. 

Zrovna se odehrával souboj v basketballu, kde se potilo několik jeho spolužáků, avšak Uchiha o to neprojevoval sebemenší zájem. Staral se o jediné, a tím byl zlámaný nos jeho bratra. Možná i pár zlámaných žeber. 

  „Ty vážně nemáš týmového ducha, co?" Ozvalo se vedle Sasukeho, který s sebou leknutím škubl. Byl to bílovlasý kluk s šátkem přes pusu, kdo na něj promluvil. Na tváři mu tančil otrávený výraz.

„Nezajímají mě." Odsekl Sasuke a chtěl pokračovat v cestě, když starší student znovu promluvil.

„Ani támhleta raněná dívka? Dostala basketballovým míčkem do tváře." Nadzvedl obočí. Sasuke se líně otočil, avšak když spatřil růžovovlásku, jak leží na zemi a z nosu jí teče krev, srdce mu vynechalo úder. Aniž by Kakashimu odpověděl, zamířil na hřišti. Čím blíže byl, tím víc přidával do kroku, takže se na hřiště vřítil jako hurikán. Jako v transu se blížil k Sakuře, která se začala pomalu, nešikovně zvedat.

Na chvíli se zasekl. Opravdu to chtěl udělat? Neměl by ji prostě jen ignorovat a hledět si svého? Určitě se dokáže postavit sama. Ne, na té dívce bylo něco, co ho lákalo, i když to nechtěl dávat úplně najevo. Něco kouzelného, co vnímal už od základky.

S nádechem se vydal směrem k ní a podal jí ruku, aby jí pomohl vstát. Její obrovské oči se na něj s vděkem podívaly, než jeho ruku přijala a on ji vytáhl na nohy. Vděčně se na něj usmála.

  „Děkuju, Sasuke." Její oči zářily a jemu dalo dost práce zachovat si kamennou tvář.  

„ Na." Utrousil mrzutě a podal jí kapesníček, aby si mohla otřít potůček krve, linoucí se z jejího nosu. Její tváře nabraly růžový nádech a Uchihu zaplnil pocit příjemné spokojenosti. 

Je v pořádku.

__

Okay, krátká kapitola a ještě po 100 letech, omlouvám se! Fakt se za to stydím ;-;

Je to spíš taková spojovací kapitola, ale snažila jsem se vysvětlit, jak je to s Akatsuki v 'normálním světě'. Tobi/Obito v Akatsuki není (zatím).

vote a koment potěší!