Dangerous ✔

49.

O tři dny později
S Gab jsme už dvě hodiny u mě doma, jelikož si začíná pomalu vzpomínat dostali jsme se teprve k našemu prvnímu sexu.
I když to jde pomalu, tak věřím, že si vzpomene.
„Gab, pokud tu nechceš být odvezu tě k tobě domů," řekl jsem.
„Ne, domluvili jsme se na společných prázdninách tak to i dodržíme," mrkla na mě.
„Mám zavolat tátovi?"
„Jo, řekni mu že jsem v pořádku a ať dneska nejezdí."
„Dobře, a kdy bude moct?"
„Za týden," řekla a já přikývl.
„Chci si teď odpočinout a ne poslouchat jeho řeči," uchechtla se a já se zasmál.

„Co jsi mi ještě neřekl?" zeptala se, když jsem dovolal s jejím tátou a společně jsme leželi na mé posteli.

„Už nám chybí jen prázdniny," usmál jsem se a ona přikývla.

„Myslíš, že to pomůže?" zeptala se a já si povzdychl.

„Doufám v to," chytil jsem si za ruku, kterou ona stiskla.

Začal jsem mluvit o našich společných prázdninách až do naší dovolené.

Bylo to z ničeho nic, Gab vyjekla a vypadala jakoby byla paralyzovaná.

„Gab, co se děje?" vyjekl jsem a podíval se na ni.

Pohled Gab

Jason se snažil neříkám, že ne, ale vzpomněla jsem si velice málo, proto jsem se těšila na prázdniny, jelikož to byla jediná šance kromě času si na něj vzpomenout.
Když začal rozebírat naše prázdniny a dostal se až k přestřelce, měla jsem něco jako menší šok.
Mezi mé myšlenky se prodrala minulost a já byla neschopná k jakémukoliv pohybu či řeči.
Myslela jsem si, že je to věčnost, ale přitom to trvalo jen pár minut.
Vzpomněla jsem si na všechno, úplně od našeho seznámení po naši nevydařenou dovolenou.
„Jasone," vydechla jsem a on se na mě díval se slzami v očích.
„Vzpomínám si," šeptla jsem a hned na to ho políbila.
Byl v prvotním šoku, ale po chvilce si to uvědomil a začali jsme se líbat.
„Miluju tě," vzlykl a já cítila slzy štěstí, které jsem dlouho necítila.
„Miluju tě Jasone," vzlykla jsem taky a znovu ho políbila.
„Prosím řekni mi, že se mi to nezdá," zašeptal když mě hladil po zdravém boku.
„Nezdá," taky jsem šeptla a on úlevou vydechl.
„Už nikdy se ti nic nestane."
„Jasone, tohle jsme mohli oba čekat. Nežijeme v té pohádce jako ostatní na této planetě. Taky bych si přála, aby náš jediný problém byl řešení půjčky, nebo hledání dobrého okolí pro naše dítě," protočila jsem oči.
„Taky bych chtěl takové starosti. Víš, nikdy jsem si nepředstavil život bez mafie, prostě to patřilo ke mně a určitě dlouho bude, protože přiznejme si bez ní to nejsme my, ale díky tobě jsem ochotný ten život opustit."
„Jasone, patří to k nám a už se z toho vycouvat nedá ,to víš sám," řekla jsem i když mě jeho slova zahřála u srdce.
„Ale řekl jsi to nádherně," šeptla jsem mu u ucha a políbila ho znovu, nemohla jsem se ho dnes nabažit.

O dva měsíce později

„Tati, neboj jsem naprosto v pořádku. Nemusíš jezdit byl jsi tu včera. Dobře hned, jak dojedeme zavolám ti. Neboj se je to jen dvacet minut odsud. Řekla jsem ti, že se nestěhujeme daleko. Dobře, ahoj. Taky tě mám ráda," zavěsila jsem telefon, zatímco se Jason dusil smíchem.
„Idiote," zasmála jsem se a bouchla ho do ramene.
„Nedělej, já řídím," řekl přísně a já protočila oči.
„Nechceš snad, abychom se vybourali," řekl šokovaně.
„Jo s tebou určitě," uchechtla jsem se a on se usmál.
„Myslíš, že teď už to bude ono?" zeptala jsem se.
„Doufám, že ano je to devátý dům. To je šťastné číslo ne?"
„To je sedm," řekla jsem.
„To je jedno u nás to bude devět," řekl a já se zasmála.
Ano, nejspíš máte dobrou myšlenku. S Jasonem jsme se rozhodli po prázdninách nastěhovat k sobě, jsme spolu téměř rok a řekli jsme si, že nás to víc stmelí. Já se stále věnuji své vášní v krvi, a zabíjím, protože to prostě patří ke mně. Jason stále kšeftuje se zbraněmi a drogami, jako dřív a pomáhá i klukům. Nezměnili jsme se nijak, náš vztah je pevný, sex je úžasný a dům to jen okoření.
Olízla jsem si spodní ret nad myšlenkou, že spolu budeme jen my dva ve vlastním domě.

Dojeli jsme na určité místo a vystoupili za auta.
„Vypadá to tu hezky," uznala jsem.
„Připadám si jako ve filmu," zasmál se, protože to tu bylo typické sousedské sídliště, kde se všichni znají.
„To ti vadí?" zeptala jsem se, když jsme došli ke dveřím.
„Jistě, že ne," usmál se a já přikývla.
Otevřela nám realitní agentka a s úsměvem nás pozdravila.
„Vítejte, tento dům je na prodej krátkou chvíli a zájem o něj mají již tři kupci. Takže teďka se půjdeme porozhlédnout a poté se můžete podívat sami," usmála se na nás a oba jsme šli za ní.
„Je to tu moc hezké," usmála jsem se na něj.
„Taky se mi to líbí," uznal a já se zaradovala, že by vážně šťastná devítka? Pomyslela jsem si.
„Tak nechám vám prostor, aby jste se dohodli a poté mi řekněte váš konečný názor."
„Líbí se ti tu?" zeptal se mě.
„Mě ano, ale musíme se shodnout oba," řekla jsem.
„Je tu hodně pokojů," řekl.
„Jen jeden navíc," řekla jsem a pomyslela na budoucnost, dítě.
„Pracovna?" navrhl.
„Třeba," mykla jsem rameny a on přikývl.
„Mě se líbí," uznal a já se usmála.
„Takže šťastná devítka?"
„Šťastná devítka," souhlasil a oba jsme věděli, že tímto začíná nová etapa v našem životě. 

Vaše názory?
Museli jsme se posunout dále, jinak by to byla nuda.
Vaše Chriss