Dangerous ✔

50.

Po předání domu a jeho vykoupení jsme se s Jasonem domluvili, že si budeme muset sbalit všechny věci, co máme zatím ještě v našich domovech.
Už jsem doma hodinu a jediné co jsem zatím udělala je že jsem tátovi popsala, jak to tam vypadá.
„A co vlastně Jason řekl na ten volný prostor?" zeptal se mě Philip, když jsem začala vytahovat oblečení ze šatníku.
„Pracovna," mykla jsem rameny.
„Ach tak a ty?" zeptal se a já se na něj podívala.
„Philipe je nám oběma dvacet-jedna na dítě je brzo."
„Já, ale o dítěti neřekl ani slovo," uchechtl se.
„To je jedno," řekla jsem a dávala oblečení do krabic.
„Chceš pomoct?"
„Ne, díky," usmála jsem se na něj a on poté odešel.
Když jsem měla všechno oblečení sbaleno, vrhla jsem se na věcí v poličkách a další drobnosti, na které nemám srdce vyhodit je.

Začala jsem být už z toho balení dost unavená, proto jsem si šla dát sprchu a poté navečeřet.
Dole už byla nachystaná večeře, podle mého gusta a já se do ní s úsměvem pustila.
„Nemůžu uvěřit, že už tě tu neuvidím," slyšela jsem za sebou hlas mého otce.
„Tati, stejně jsem skoro furt byla u Jasona," uchechtla jsem se.
„To jo, ale stále jsi se tu vracela," usmál se na mě.
„Stále se tu budu vracet," taky jsem se usmála.
„Budeš mi chybět, holčičko." políbil mě do vlasů a poté odešel.
„I ty mě tati," šeptla jsem a po dojedení jsem vešla do poloprázdného pokoje.
Je fakt jednoduché sbalit celý svůj už skoro dvaceti-dvou letý život do krabic, ale vyndat to bude horor.
Všechny plné krabice jsem dala k jedné straně a poté si zmoženě lehla na postel.
Po půl hodině jen tak ležení a nic nedělání jsem slyšela jemné bouchání na okno.
Postavila jsem se a pod oknem stál Jason.
„Co tam děláš?" uchechtla jsem se.
„Pozor," řekl a po chvilce byl v pokoji.
„Proč jsi nešel dveřmi?" zeptala jsem se smíchem.
„Je to jako před lety," zašeptal a políbil mě na rty.
„Ty ještě nemáš hotovo?" zasmál se při pohledu na můj pokoj.
„Hele mám víc věcí než ty," zapíchla jsem mu prst do hrudi.
„To jistě, že slečno," uchechtl se a vzal mě do náruče.
„Co to zase děláš?"
„Jdeme si dát sprchu," usmál se.
V koupelně mě položil na zem a já pro jistotu zamkla, i když jim je jasné že by mě tu Jason na noc samotnou nenechal.
Začal se svlékat a já stále nemohla uvěřit, že to není jen sen, ale realita.
„Nebudu na tebe čekat," vyplázl na mě jazyk a já protočila oči.
„Stejně bys počkal," řekla jsem a vysvlékla se.
Vlezli jsme do sprchy a zapnuli teplou vodu, bylo to příjemné po celém dni.
Natáhla jsem se pro sprchový gel a dala ho na houbku.
Podívala jsem se na Jasona s jiskřičkami v očích a začala ho umývat.
Celou dobu mě sledoval, jako kořist, která bude do chvilky jen jeho.
A taky se tak stalo, jakoby se mu dalo odolat.

Po sprše jsme si lehli do moji postele a já se usmívala od ucha k uchu.
„Nemůžu se dočkat až spolu budeme v našem domě," šeptla jsem když mě hladil po zádech.
„To já taky budeme to dělat v každé místnosti," řekl a já ho bouchla do hrudě.
„Au!" vyjekl a já se zasmála.
„Samozřejmě, že se těším, až tě budu potkávat každé ráno," usmál se a já ho políbila.
„Dobrou honey."
„Dobrou."

O týden později

Nemůžu uvěřit, jak skvěle vše probíhá.
Tohle byla ta největší lež, co jsem kdy řekla.
Jde to hrozně, Jason je teď na čtyři dny pryč kvůli nějakému kšeftu a všechno dopadlo jen na mě.
I když říkal, abych na něj počkala, ale prostě nemohla jsem.
Spíš jsem na něj počkat měla, protože se tu něco udělalo s trubkami a opravář přijel až za dvě hodiny, tím pádem celé přízemí bylo zatopené.
Naštěstí to dobře dopadlo a já vše uklidila.
Přizvala jsem si k sobě Miyu a ta mi se vším pomáhá.
„Co chcete dělat s volným pokojem?" zeptala se a já si povzdychla.
„Jason chce pracovnu," řekla jsem.
„A ty?"
„Já myslela na budoucnost," přiznala jsem.
„Takže dítě," usmála se.
„No nejspíš," uchechtla jsem se.
„Umíš si to představit? Matka profesionální zabiják a otec dealer a překupník se zbraněmi? Naše dítě bude chudák," zasmáli jsme se obě.
„Stejně jsem ráda, že jsem přijela," usmála se na mě když jsme domalovali ložnici.
„Já jsem neskutečně ráda od té doby, co jsi na vysoké jsme se viděly jen párkrát," řekla jsem smutně a ona si povzdychla.
„Neboj se ještě dva roky a budu tu oxidovat, tak jak mě znáš," uchechtla se.
„Počítám s tím," mrkla jsem na ni.
„Hotovo!" řekly jsme obě unaveně.
„Proč vlastně červená?" zeptala se.
„Nevím, přijde mi to do ložnice přesné."
„Já bych právě dala jemnou barvu."
„No to víš, mám ráda tvrdší barvy," zasmála jsem se a ona protočila oči.
„Co nábytek?" zeptala se.
„To budeme řešit s Jasonem spolu."
„Nebojíš se?"
„Čeho?"
„Vašeho života."
„To víš, že bojím, ale naučila jsem se s tím žít," řekla jsem a odnesla barvu do kumbálu.
„Obdivuji tě," řekla a já ji objala.
„Miyo nikdy nesmíš odejít z mého života."
„Nápodobně Gab." 

Vaše názory?
Vaše Chriss