Počátek [Dokončeno]

Kapitola 2. Čekání

Všichni se otočili za zdrojem té rány. Na zemi ležel Savvy a vedle něj se povalovala židle, na které ještě před chvílí seděl. ,,Pardon." omluvil se a vyskočil na nohy.
,,Co teď?" prolomil po chvíli ticho.
,,Nezbývá nám nic jiného, než čekat." odpověděl Chase.
,,To nemůžou. Nemůžou vás zavřít za to, že ste se zachránili a zabránili vstupu emzáků na Zem."

,,S tím už teď ale nic nenaděláme Andy." odpověděl opět Chase. Andy si smutně povzdechla.

O hodinu později.
Z modulu už všichni odešli. Zůstal tam sedět pouze Chase. Přemýšlel nad tím, co se v posledních dnech stalo.
,,Měla Docova smrt vůbec smysl?" zeptal se sám sebe.
,,Ano, měla. Díky němu vy dva žijete." Chase se otočil. Ve dveřích do modulu stála Andy. Přišla k Chasovi a sedla si vedle něj. Prohrábla si své dlouhé, hnědé vlasy a sundala brýle, které si prohlédla a po chvíli zase nasadila. ,,Bude to dobrý." řekla.
,,Ne, nebude." odvětil Chase ,,Střídající posádka je za týden tady. My se odtud nedostaneme a lidstvo se nikdy nedozví o tomhle nebezpečí. Bůh ví, co udělají s vámi."

,,Nám nic udělat nemůžou." usmála se na něj. On jí smutný úsměv opětoval a odpověděl ,,Oni můžou cokoliv se jim zachce." chvíli jen tak seděli. Pak Andy vzala Chase za ruku ,,Chudák Savvy. Jeho žena se nedozví, co se s ním stalo." řekl. Nastalo ticho. Dlouhé ticho. Seděli tam uprostřed modulu, v Mezinárodní vesmírné stanici na oběžné dráze Země, uprostřed velkého a temného vesmíru. A čekali.

Po delší době kratší, o ničem kapitola :D ať se líbí.