Don't care to age

Don't care to age- *The first time* -ČÁST 2

Z JEJÍHO POHLEDU

Snila jsem. Vracela jsem se domů ze školy s usměvem na tváři. Na rohu jsem se rozloučila se svojí nejlepší kamarádkou 

Jade. Domů jsem to měla ještě tři bloky. Vyběhla jsem abych byla už konečně doma.

Rozrazila jsem dveře a běžela za rodičema.

Oba dva jsem je objala a oni mě. Cítila jsem se šťastná.

Měla jsem rodinu a všechno co jsem potřebovala.

Vrátila jsem se do reality. Do očí mě uhodilo ostré světlo.

Stiskla jsem víčka k sobě. Světlo bylo nepříjemné. Ruce jsem si chtěla dát před sebe, ale něco mi to nechtělo umožnit.

Ze široka a ztěžka jsem otevřela oči. V rukou jsem měla hadičky. 

,,Klid, jen zhluboka dýchej" přikazovala jsem si. 

Vedle mě se někdo zavrtěl. Na židly vedle mě seděl ten zrzavý kluk. 

,,Ahoj. Pořádně si mě vyděsila" prohlásil.

,,Už je ti líp?" zeptal se.

Neodpovídala jsem. Jen jsem se dívala do strany.

,,Zavolám doktora" dodal když jsem mlčela.

,,Ne prosím!" zašeptala sem chraplavě. 

,,Takže to umí mluvit?" křivě se pousmál.

,,Hm..." zavrčela sem skrz zuby.

,,Tak co je ti už líp?" zopakoval svoji tehdejší otázku.

,,No, jak se to dá říct." zadívala jsem se na hadičky.

,,Nejsem zrovna fanoušek těhle věcí a nemocnic" podíval se na hadičky.

,,Chápu" pousmál se.

,,To ani já nejsem" dodal.

,,Musím říct že jsem si na chvilku myslel že jsi to vzdala. Měl bych tě na svědomí" zaxichtil se.

,,Neměl, neznáme se." řekla jsem otráveně.

,,Ed, Ed Sheeran" představil se mi. Nemohla jsem si ani za nic vzpomenout co mi to jméno říká. Ale věděla jsem že už jsem to jméno zaslechla, určitě od spolužaček ze školy. Myslím že o ňákym Sheeranovi mluví v jednom kuse.

Ale mohla to být jen náhoda.

Odmlčela jsem se. Chvíli jsem přemýšlela jestli si nemám vymyslet jiné jméno. Ale nestálo to za to.

,,Dominika Everdeenová" 

,,Tak vidíš, už se známe, mám za tebe zodpovědnost" 

Vítězně se usmál. Musela jsem se zasmát. Ale pak jsem se opět tvářila vážně.

Uvědomovala jsem si že mi je teplo a nemám už takový hlad a žízeň. Představovala jsem si jak do mě dávají potravu hadičkama.

No samozdřejmě, jak jinak. Asi jsem v tu chvíli trochu zbledla.

Dotknul se mé ruky.

,,Vážně bych měl zavolat doktora, měl by vědět že ses vzbudila.

Opatrně jsem kývnula hlavou.

Usmál se na mě a odešel z místnosti. 

Z JEHO POHLEDU