Don't care to age

Don't care to age-*Challenge*-ČÁST 14

Z JEJÍHO POHLEDU

Uběhlo několik dní a já si začala zvykat.

Do jiné školy jsem měla nastoupit po prázdninách, nemělo cenu jít na poslední dvy týdny.

Měla jsem opakovat devátý ročník. Stvalo mě to protože to vypadalo jako bych propadla ale co jsem měla dělat.

Neměla jsem na vybranou.

Seběhla jsem schody a namířila si to přímo do kuchyně.

Měla jsem hlad.

Otevřela jsem ji ale nic moc v ní zrovna nebylo.

,,Hm" zamračila jsem se a schutí která mě rychle přešla ledničku opět zavřela.

Uslyšela jsem zpěv a hraní.

Z takzvané pracovny jak tomu Ed říkal.

Na sobě jsem měla jenom spodní prádlo a dlouhé šedivé tričko.

Opřela jsem se o dveře.

,,Dojdu nakoupit" řekla jsem.

Až teď si mě všimnul.

Přejížděl po mně pohledem. Od nohou až k tváři.

Nenuceně a nudně jsem se na něho zadívala. A pak jsem se usmála.

,,Dobře" řekl ale stále na mě upíral svůj pohled. Zrovna skládal písničku. Dal si tužku za ucho a začal hrát.

Přitom se mi díval do očí.

,,Co na to říkáš? Zatím dobrý?" zeptal se a čekal na můj názor.

,,No podle toho o čem ta písnička má přesně být." 

,,O někom kdo ztratil v krátké době všechno, ale pak našel něco jiného." upřímně se na mě zadíval.

Prsty jsem dala na spánek a zavřela oči.

Když jsem je otevřela byl přímo u mě.

,,Jo, je to dobrá melodie, ale ještě text trubko" nahrála jsem mu.

Zasmál se.

,,Stím by si mi mohla pomoct, co ty na to."

otřel se rukou o můj pas. Už to dělal zase. Nemohl si pomoct.

,,Takže to mám chápat tak že ta píseň má být o mně?" otočila jsem se a podívala jsem se stranou, čekala jsem na jeho odpověď.

Obě ruce mi dal kolem pasu. 

,,Možná?" odpověděl otázkou.

Natočila jsem hlavu na stranu a nohu vytočila taky stranou.

Odhrnul mi vlasy z ramen a chvíli jsem jen slyšela tlukot našich srdcí který narůstal s každým pohybem víc a víc.

Jeho dech mě šimral na ramenou. Políbil mě na šíji. Nejdřív jsem byla napnutá ale během chvíle jsem se naprosto uvolnila a poddala se. Napětí v ramenou které jsem cítila už dlouhou dobu během chvíle přestalo.

Rozmasíroval mi ztuhlé svaly a zárověň mi na místa tisknul usta svými polibky. Blaženě jsem vzdychla.

Nevěděl co chce. A nebo vtom měl jasno, ale jen nechtěl dělat unáhlené kroky.

Já nechápala podstatu našeho vztahu.

Teda to by nepochopil nikdo. Bylo to jako sledovat ňákou televizní show.

V nás se nikdo nemohl vyznat.

Z JEHO POHLEDU