Don't care to age

Don't care to age-*Weak moment*-ČÁST 9

Z JEJÍHO POHLEDU

To co mezi námi proběhlo, no přesně jsem nedokázala určit co to mělo být, asi slabá chvilka.

Řekla jsem mu pravdu.

Uvažoval nad tím. Doktor Hemmings mi řekl že mě mužou za čtyři dny propustit. Všichni jsme věděli kam.

Ale já do děcáku nechtěla. Měla jsem strach.

Ed zrovna nebyl v pokoji. A tak jsem přemýšlela nad unikem. Musela jsem to udělat.

Nejsem typ člověka co je rád zavřený v ustavu, ne to fakt ne díky.

Polykala jsem horké slzy které mi proudily z očí. Měla jsem Eda ráda a přála jsem si ho ještě pak někdy vidět.

Ale on na tebe stejně zapomene. Ozvalo se mi v hlavě.

Přišel do pokoje. Rychle jsem setřela slzy a dělala jako že nic.

,,Ahoj" pozdravil vřele. Milovala jsem ten starostlivý usměv.

,,Ahoj" oplatila jsem mu to.

,,Promiň že jsem se zdržel. Musel jsem něco zařídit. Víš přemýšlel jsem nadtím jak si říkala že jsi musela stratit mobil a že teď nemůžeš poslouchat písničky." z kapsy vytáhnul mp4 přehrávač a sluchátka.

,,Pro tebe" 

Natáhla jsem se pro mp4 a sluchátka jakoby snad nebyly skutečný.

,,Děkuju moc!" skoro jsem radostí vykřikla.

,,Dal jsem ti tam písničky od tvých oblíbených interpretů i celý alba. No, a pak i mí" podíval se na mě pohledem který říkal doufám že ti to nevadí.

,,To je milí"  zvedla jsem koutky ust.

Oddychl si.

,,Ty mi tam přece nesmíš chybět" zasmála jsem se.

,,To máš pravdu" 

,,Taky jsem ti přinesl jedno Latté. Ale pšššt doktor to nesmí vědět" dal si prst na usta a já se začala chichotat.

,,Nebudeme to nervákovi Hemmingsovi říkat" potvrdila jsem a my se začali smát.

,,Ale vážně, nevím proč je tak nabručený, měl by si života přece užívat" usrkla jsem z kelímku latté.

Bylo výborný. Nebylo jako to ze Starburks ale aspoň ňáký kofein.

,,Ten chlápek je divný" potvrdil Ed.

,,Moc děkuju za ty slova předtím. Máš naprostou pravdu. Díky tobě jsem si to uvědomil a urovnal. Jsi jak moje osobní terapeutka." 

Zasmála jsem se.

,,To určitě, já a terapeutka, mám dost problémů sama se sebou na to abych mohla radit ostatním" 

,,Jsme na tom stejně. Já jsem složka s názvem problém" vyplázl jazyk a poukázal na sebe.

,,Tím pádem já jsem složka s názvem terapeutka s problémem." udělala jsem znuděný xicht.

Další salva smíchu.

Cítila jsem se sním tak skvěle. Ta jeho přítomnost. Nikdy jsem neměla moc ráda přítomnost ostatních ale sním jsem byla tak ráda. Jeho osobnost mě přitahovala.

Zahloubavě jsem skousla rty.

,,Nad čím přemýšlíš?"

Skoro jsem kelímek s latté převrhla jak jsem se lekla.

,,Ehm, jen jsem se nechala unést" 

Podíval se na mě pohledem který říkal nevěřím ti ale nechám to být.

Děkuju že mě toho ušetřil.

Z JEHO POHLEDU

Byl jsem si jistý že mezi námi něco proběhlo. 

Doktor řekl Domče že by ji mohl za čtyři dny propustit.

Věděl jsem že kdybych nezakročil co by se sní stalo. Kam by šla. A věděl jsem že by to nezvládla. Ne potom všem co má zasebou.

A vůbec si tohle nezasloužila.

Šel jsem za doktorem Hemmingsem.

,,Můžu si s vámi promluvit?" zeptal jsem se opatrně vzhledem k tomu že na mě byl naštvaný.

,,Hm jistě" zabručel.

Vstoupil jsem k němu do kanceláře. Všude kolem byli pověšené obrazy. Stěna byla natřena oranžovou a žlutou barvou.

Na stole stáli čerstvé květiny. Spíš jako kancelář doktorky a né doktora. Pomyslel jsem si a zadržoval smích.

Ale pak jsem zvážněl.

Doktor mě vyzval ať si sednu. Posadil jsem si a mnul si ruce.

,,Víte jak jste mluvil o tom že by už za čtyři dny mohla být propuštěna..." nenechal mě domluvit.

,,Jistě do dětského domova. Není ještě dospělá a tak nemá na vybranou."

,,Právě o tom chci s vámi mluvit. Chci...chci si ji převzít do opatrovnictví"

Doktor na mě koukal jak kdybych spadl z marsu.

Sundal si brýle a utřel si látkovým kapesníkem spocené čelo.

,,Vy jste se zbláznil. Řekněte mi jediný důvod proč by jste si chtěl brát do opatrovnictví člověka ktereho znáte dva dny." zavrčel vztekle.

,,Promiňte, ale dotoho vám nic není, tohle si vyřeším sám jen jsem vás chtěl informovat"

Vstal jsem ze židle, vyšel ven a třísknul zasebou dveřmi.

Jednou věcí jsem si byl naprosto jistý. Že nedopustím aby dali Domču do žádného z těch zařízení.

Stavil jsem se do bufetu pro Latté a z auta přinesl novou mp4 a nové sluchátka. Chtěl jsem Domče udělat radost.

A povedlo se mi.

Smáli jsme se různým věcem. 

Viděl jsem že Domča nad něčím přemýšlí. Věděl jsem nad čím. Ale nechtěl jsem jí rozrušovat a tak jsem mlčel.