Don't care to age

Don't care to age-*Nothing not hold us*-ČÁST 15

Z JEJÍHO POHLEDU 

,,Neměli bysme" řekl a odkašlal si ,,Ale už vím že je jedno jestli si to zakážu, protože mě od tebe stejně nic neudrží. Takže je zbytečný to zkoušet."

Díval se mi zpříma do očí.

Leželi jsme vedle sebe na posteli a prsty měli propletené.

Potom co se odehrálo dole jsme se dostali (Ani nevím jak) k němu do ložnice, ještě chvíli jsme se muchlovali ale pak

jsme jen leželi a tlachali.

Takže už přiznal že zkoušet držet se dál ode mě nebude.

Ničemu to nepomůže. 

K tomu jsme dospěli.

,,Víš že tě miluju že jo?" řekl a já ucítila v očích slzy štěstí.

,,Teď už jo. A já tebe" políbila jsem ho. Poprvé co jsme si to řekli.

Teď už jsem si tím byla jistá.

Miluju ho. 

Hladila jsem ho po tváři. 

,,Takže vážně tu písničku skládáš o mně?" navázala jsem na další téma.

,,Víš no, spíš o všech co jsou jako ty"

,,Nikdo nemůže být jako já" prohodila jsem a ušklíbla se.

,,Ty víš jak to myslím"

,,Jo vím" povzdychla jsem si.

,,Chci jim jen dodat naději, jak ses cítila když si nic neměla?" zeptal se opatrně a čekal na odpověď.

,,No, bez naděje. Ale tohle je něco jiného. Byla to náhoda že si se tam objevil a pomohl mi. Takových lidí není moc. Možná že jen ty" 

,,Když říkáš že to byla náhoda, proč by se to nemohlo stát i jim? Proč by ten co o tom rozhoduje nemohli jim poskytnout takovou náhodu?" vzal moji tvář do dlaní.

,,Možná máš pravdu" řekla jsem vyhýbavě.

,,Hele říkala jsem že zajdu nakoupit takže" naklonila jsem hlavu na stranu a ulišnicky se usmála. ,,Půjdu" vstala jsem a on se zamnou slastně díval.

Šla jsem se převlíct a upravit.

Otevřela jsem dveře do pokoje a přešla k šatníku.

Měla šatník plný tolika topů že jsem nevěděla co si mám vzít na sebe.

Prosila jsem Eda ať mi toho tolik nekupuje že si na to vydělám ale byl neuprosný.

Rozhodla jsem se totiž si najít na prázdniny brigádu. 

Ne že by v mém novém luxusním domově byla nuda, ale nemohla jsem tu pořád sedět zavřená a nic nedělat než se pořád dívat na filmy a seriály, poslouchat hudbu, číst si časopisy a psát knihu. Ano píšu knihu. Miluju psaní.

Vytáhla jsem jedny oranžové šaty. K nim jsem si vzala naušnice. Přesně řečeno kruhy. Byly to mé nejoblíbenější.

Přešla jsem k zrcadlu a učesala si svoji vlnitou hřívu. 

Zadívala jsem se na sebe v zrcadle. 

Sepla jsem vlasy do černého skřipce. Díky tomu že byl oranžový a já měla zrzavý vlasy nebyl tak nápadný.

Z kosmetické taštičky jsem vytáhla jako první tužku na oči. Linku jsem protáhla výrazně a hned na to jsem nanesla řasenku.

Oční stíny jsem zvolila světle růžový. Jenom zlehka jsem je natřela, nic jsem nechtěla přehánět.

Vzala jsem svoji oblíbenou rtěnku perleťově růžovou a natřela si i pusu.

Ne že bych byla fanoušek rtěnek a lesků, ale ani jsem nebyla proti.

Přes šaty jsem ještě navlékla košili s černobílími pruhy.

Zhodnotila jsem se v zrcadle. 

Musela jsem uznat že vypadám vyspěle. Jakoby mi bylo dvacet.

Popravdě jsem se na to cítila. 

Ani jsem se nepoznávala. Změnila jsem se. Byla jsem teď víc...otevřená a prostě jiná. Jiná v lepším směru.

Bylo to poprvé co jsem šla někam sama bez Eda.

Z JEHO POHLEDU

Řekl jsem na rovinu že už se od ní ani snažit udržet dál nebudu. Nepomáhá to. 

Leželi jsme vedle sebe na posteli a prsty měli propletené. 

,,Víš že tě miluju že jo?" Bylo to poprvé co jsem to řekl. Byl jsem si teď už naprosto jistý.

,,Teď už jo. A já tebe" políbila mě a já uviděl v jejích očích slzy štěstí.

,,Takže vážně tu písničku skládáš o mně?" navázala na další téma.

,,Víš no, spíš o všech co jsou jako ty"

,,Nikdo nemůže být jako já" prohodila a ušklíbla se.

Zasmál jsem se. Protože jsem to věděl. Ale myslel jsem to jinak, ona věděla jen se tomu vyhýbala.

Ale jednou o tomhle bude mluvit bezstarostně. Už nato nebude vzpomínat tak zle jako teď protože bude mít mě.

A já už nedopustím aby se Domče něco stalo. Ochráním ji.

Šla se oblíct protože se chystala do obchodu. Ohlížel jsem se za ní.

Ještě než odešla přišla zamnou. Vypadala dokonale, jí slušelo všechno.