Don't care to age

Don't care to age *A new friend*-ČÁST 4

Z JEJÍHO POHLEDU

Po chvilce se vrátil.

,,Proč ses mě zastal?" zeptala jsem se neomaleně.

,,A neměl jsem snad?" zeptal se otázkou.

,,Měl si mu rovnou vrazit" zavrčela jsem.

Ed se zasmál.

,,Kolik ti je?" zeptal se opatrně.

,,Patnáct" řekla jsem jeho směrem ale dívala se do strany.

Přišel blíž. Opřel se o zeď. Podívala jsem se na něj ale když jsem se střetla s jeho pohledem rychle jsem ucukla.

,,Kde máš rodinu" zeptal se na rovinu, bylo mi jasný že tu otázku mi touží položit už od začátku, a taky jsem věděla že si zaslouží znát na ni odpověd když mu to dlužím, al bála jsem se.

Sednul si na židličku a posunul se blíž.

Opatrně ke mně natahoval svoji ruku.

Zkoušel jestli mu to dovolím. Dal svoji ruku do mé a pořád se mi upřímně díval do očí, ta jeho upřímnost mi přišla až moc otravná. 

Když se mě dotknul pocítila jsem lásku a domov.

Přesně tohle jsem moc chtěla. Po tváři mi začaly proudit slzy. 

Znala jsem ho jenom chvilku, ale nepotřebovala jsem papír na to, abych nevěděla že v jeho přítomnosti se cítím dobře.

Setřel mi slzy z tváře.

,,Víš co? Omlouvám se. Jestli nechceš nemusíš mi to říkat. Ale když se budeš chtít svěřit nebo až budeš připravená tak mi to říct můžeš." pokusil se usmát. Zřejmě mu bylo líto že mě tak rozrušil.

Ale on nevěděl o co jde. Jen jsem se teď cítila dobře a kdy jsem já mohla naposled říct že jsem se cítila dobře. No, asi nikdy.

,,Ne, to je dobrý, dlužím ti vysvětlení, zachránil si mě" pousmála jsem se.

Trochu jsem stiskla jeho ruku.

Podívala jsem se na něho jestli nic nenamítá nebo mu to nevadí, ale jen se usmál.

,,Mívala jsem rodinu, ale vlastně nevím jestli jsem je za rodinu mohla považovat.

Má máma a táta se o mě nikdy nestarali. Jen když potřebovali byla jsem jim dobrá k vybití vzteku."

Stiskla jsem pevně k sobě víčka. Další slzy.

Zase jsem je otevřela. Vyděšeně se na mě podíval.

,,Hádám že ty modřiny a jizvy jsou od nich..." 

Usty jsem naznačila že ano.

Pokračovala jsem.

,,Chlastali a fetovali a má máma i během doby kdy mě čekala. Je mi zní na nic.!" zašeptala jsem jízlivě.

,,Už odmalička si dělám co chci. Flákám se po ulicích a do školy chodím pravidelně. Je to jediná chvíle kdy se cítím v bezpečí před nimi. Navíc je tam teplo a k jídlu jsem mívala aspoň školní obědy...ale poslední poslední týden jsem tam přestala chodit.

Vyloučili mě za to že...že jsem napadla jednu holku."

,,Proč...proč si ji napadla?" 

,,Nechtěla jsem ale...ale ona říkala všechny ty hnusný věci o mně a o rodičích...a já prostě" mrkala jsem abych zadržela další slzy. ,,Bylo mi jedno že mluvila hnusně o nich. Ale nechtěla jsem aby to říkala před ostatníma, totálně mě znemožnila a já...schodila jsem ji ze schodů." marný pokus, slzy jsem nezadržela na dlouho.