Avengers- Noví hrdinové (POZASTAVENO)

12. kapitola

*Dian*
Bruce se mě pokusil ještě týden nechat odpočívat a ležet. Samozřejmě, že jsem protestovala. A to nejen slovy, ale i činy.

Flashback
,,Dian, měla by jsi ležet." říkal mi starostlivý Bruce. ,,Ale mně se už nechce! Týden jsem si hrála na Šípkovou Růženku, teď tady trčím už tři dny, a ty mi tady oznamuješ, že ty mám bejt ještě čtyři dny?! Ani náhodou!" odsekla jsem mu, shodila nohy na zem a vstala. No, a jelikož už byla tma a nikdo nerozsvítil a já šla naštvaně a zprudka, nevšimla jsem si skříně a vlezla jsem do Narnie. Ne, kecám. Vlezla jsem do Země Nezemě. Ne, teď seriózně(což se samozřejmě s mojí povahou vylučuje, ale co). Vešla jsem do světa hvězdiček. A to doslova. Já viděla jen tmu a hvězdičky, tmu a hvězdičky, tmu a... No, prostě tmu a hvězdičky. Když jsem otevřela oči, uzřela jsem, do čeho jsem narazila. Hádejte! Máte tři pokusy! Ne, Tony v obleku Iron mana to nebyl. Ne, ani Stevův štít to nebyl. Hhch, ani Furry to nebyl. To by jste slyšeli křik a nadávky, což jste neslyšeli. No dobře, tak nadávky ano, stačí? Dobře, byly hlasité, ale to ještě nebyl křik.
     Tak, tři pokusy jste vyčerpali, tudíž vám to musím povědět já. Byly to skleněné DVEŘE! Ano, opravdu dveře. No, a vedle mě stál Bruce. Snažil se nesmát a tvářit se pohledem: takteďužvtýpostelizůstaneš?, ale dlouho to nevydržel a brzy se pokojem rozléhal hlasitý smích našeho Doktůrka. Já na něj házela pohled alá:dělášsizeměsrandutydutáobludo?!
Konec Flashbacku

No, tak to byl jeden z příkladů mé protestace. Nutno dodat, že neúspěšný. Nebo třeba když jsem zdrhla do kuchyně chtíc se napít, ale sklenička mi spadla na zem a rozbila se, což přivolalo Bruce, který když mě tam viděl, spustil sálodlouhou přednášku o tom, jak je důležité poslouchat lékaře a nezdrhat z pokoje. Pak tam přišel Tony  který když si všiml rozbité skleničky, začal s přednáškou o tom, jak je důležité šetřit s nádobím, že stojí peníze, na což jsem odsekla, že jsem si myslela že se platí listím a že zrovna jemu, jako miliardáři by mělo být jedno, co stojí jedna sklenička. No prostě to byl tejden nanic.
      Ale po tom tejdnu začla legrace. Všichni se bavili a smáli, Tony se zas ožral a podobně. No, a ta legrace teď fakt skončit neměla.
       ,,Lidi, dáme trénink. Nemusíte se chodit převlékat, tohle stačí." řekl a poukázal na naše oděvy Steve. ,,Tak pojďme!" dodal a s námi, coby ocáskem(doslova) se vydal do tělocvičny. Tam odvázal lano, a řekl nám: ,,Tak, pro ty z vás, kteří to umí, to bude jen opáčko, a ty co to neumí, to naučíme. Šplhání po laně! A takhle," začal Steve, vzal svůj štít, který měl jen tak mimochodem s sebou, a hodil ho, ,,se to dělá se zbraní." A začal šplhat. Jenže to bych to nebyla já, kdybych mu to nepřekazila. Když ten štít prolétal kolem kabelů, pomocí elektřiny z nich jsem ten štít poslala na opačnou stranu než letěl, tudíž ke šplhajícímu Stevovy, a nasměrovala ho tak, aby přesekl to lano, na kterém byl Steve. Což se mi také povedlo, takže náš mistr v lezení se rozplácl na zemi, což vyvolalo všeobecný smích. Nikdo se nebál, že by se mu něco stalo, protože když se to lano přeseklo, nebyl ještě nijak vysoko. Takže jsme se tam všichni až na něj smáli, zatímco on se na nás, respektivě na mě, díval vražedně. ,,Teda Steve, já netušila že takhle se má správně lézt. Strašně ráda bych si to také vyzkoušela, jenže nemám na čem." řekla jsem, a než kdokoliv stihl cokoliv namítnout, vzala jsem Stevův štít a jedním dobře mířeným hodem přesekla zbylá lana na šplhání. ,,No, tak to byl nádherný trénink. Steve, děkujem zá krásnou ukázku a ponaučení, určitě se tím budeme řídit. Ale teď jdeme, tedy já určitě, ale nevím co ostatní, trénovat mnohem zábavnější sport. A tím je... Chvilka napětí... GAUČING!" vykřikla jsem a už jsem si to hnala do obýváků a za mnou všichni, vyjma Steva(ten zůstal v tělocvičně) a Bruce, který zamířil do laborek. Takže náš zbytek zapadl do pohovky a křesel a pustili jsme telku, ve které dávali Pána Prstenů, můj oblíbený film(a to i v realitě).

Čusky busky autobusky!
Takže tohle váš dnešní příděl. Nevím, co dodat, takže
Se s vámi loučí
Vaše Simi339