Avengers- Noví hrdinové (POZASTAVENO)

5. kapitola

*Dian*

,,Jedu, jedu, jedu na ty nohy!" rádoby mě ,,povzbuzoval" Tony. Právě jsem běhala na běžícím páse a poslouchala to Tonyho žvanění. Nejprve mlel o Pepper, pak o jejich (Avengers) misích. No a nakonec, co všechno by se podle jeho katastrofických scénářů mohlo stát, kdybych se nesnažila pořádně cvičit. Po asi čtvrt hodině jsem ho přestala poslouchat. To mu došlo po další hodině (což znamená po hodině a čtvrt jeho strašně ,,zajímavého" mluvení.
,,Ty mě neposloucháš?!" řekl ublíženě. ,,Ty jo postřech! Došlo ti to fakt brzy!" odpověděla jsem mu. Hodil na mě pohled alá ,strašně vtipný ty běhající potvoro!' Já po něm zase hodila pohled toho nejlepšího andílka. Ano, tenhle pohled mi jde hodně dobře. Ale jen ten pohled! Ne, aby jste si o mně mysleli, že jsem andílek! Tak to jste hodně vedle!
Z mého přemýšlení mě probral náhlý pád, po kterém následoval Tonyho smích. Když jsem se zvedla, došlo mi, že jsem spadla z běhacího pásu. Ale jak to, že až po několika minutovém běhu, při kterém jsem byla v myšlenkách? Podívala jsem se na ovládací panel a všimla si, že na místě, kde se ukazuje rychlost, kterou běžíte, je jiný údaj, než tam byl! A to vyšší! On to naschvál zvednul abych spadla! No jen počkej.
Proměnila jsem se v bílého vlka s modrýma očima a začala jsem na něj vrčet. Smál se dál. Tak jsem k němu šla blíž a cenila jsem zuby. S ním to však stále nic neudělalo. Nevěřil, že bych mu ublížila. To se však změnilo, když jsem po něm chňapla. O kousek (naschvál) jsem minula jeho ruku. To už se přestal smát a začal se na mě dívat vyděšeně. Takhle jsem po něm naprázdno cvakala zuby, až on nevědomky vstoupil na (nyní) již vyplý běhací pás. A pak se toho událo hodně za krátkou chvíli. Během milisekundy jsem se proměnila zpět v člověka, dostala se k ovládacímu panelu a zapla rychlost na maximum. Jelikož to byla velká rychlost a Tony tam byl dokonce ještě zády k panelku, tudíž musel běžet pozadu, a tak mu nezbívalo nic jiného, než běžet, běžet a běžet, dokud ho nikdo nevysvobodí. Já jsem zatím s tichým: ,,To máš za to!" odešla se smýchem pryč.
        Po pár minutách jsem došla do obýváku. Tam jsem si sedla na pohovku a čekala, kdy někdo zachrání Tonyho. Dočkala jsem se toho až po hodině. Steve přišel s naprosto vyčerpaným Tonym do obýváku. Když jsem je viděla, začala jsem se smát na celé kolo. Iron man, který se sotva drží na nohou a Kapitán Amerika, oddaně pomáhající svému kolegovi. ,,Jak jsi ho našel?" Dostala jsem ze sebe po uklidnění. ,,No, už asi půl hodiny se nám snažil dovolat, ale nikdo mu nerozuměl. Až nakonec já." řekl Steve. Podívala jsem se na Tonyho, který měl naprosto vražedný výraz. Tady něco nehraje. Takhle by se netvářil, kdyby tady nebylo nějaké ,,ale". ,,Ale?" optala jsem se. Steve se na mě nechápavě podíval. ,,Jaké ale?" zeptal se. Tak jsem se s ním podělila o můj názor na Tonyho výraz. Pak mu to došlo. ,,Jo tohle. No, jak to říct. Jelikož u sebe Tony měl jen komunikátor na komunikaci mezi všemi členy S.H.I.E.L.D.u, přičemž všichni slyší všechno (nevím jestli něco takového existuje, pozn. autorky), tak o tom, co se stalo, ví celý S.H.I.E.L.D." Po této Stevově odpovědi jsem chytla takový záchvat smíchu, že jsem ze sedačky spadla na zem, kde jsem se smála dál, nevnímajíc nějakou bolest z pádu. Smála jsem se asi deset minut. Pak jsem se začala klidnit. Avšak když mi zrak padl na nasraného Tonyho a Steve, s obočím vytaženým až někam k vlasům, začala jsem se smát nanovo. To už Steve Tonyho raději odvedl s tím, že by nerad Furrymu vysvětloval mou smrt. Ani se mu nedivím.
          Dnes mě však čekal ještě trénink s Nat. Boj. A jéje. Do tělocvičny jsem přišla radši o pět minut dřív, přeci jenom znám Nat a pozdní příchody. Když do tréninkové místnosti přišla i ona (bacha, o minutu a sedm vteřin později pozdě), byla trochu překvapená, že už jsem tu. Tak jsem se s ní podělila o její pozdní příchod, načež jsem schytala vražedný pohled a větu: ,,Tos neměla!", čímž zřejmě naznačila, že se mám na co těšit. Ach jo. ,,Tak zač..." začala Nat, ale větu nedokončila, protože do dveří vešel...

Ahojda!
Tak, tady je další kapča. Doufám, že se vám líbila a zasmáli jste se. Kdopak asi vejde do dveří?
     Jinak, na mém profilu najdete nový fantasy příběh: Vyvolení podzemím.
No, pro dnešek je to vše.
Loučím se s vámi
Vaše Simi339