Avengers- Noví hrdinové (POZASTAVENO)

8. kapitola

*Tony*(před tím, než se sešel s Dian v parku)
Už jsem měl hlad. Bylo něco kolem šesté večer a já šel dělat večeři. Nebo, spíš se o ní pokusit a udělat nový rekord. Tím myslím nezapálit celou kuchyň, nespustit tím alarm a nenechat J.A.R.V.I.S.e zavolat hasiče a tím pádem nemít proslov od zbytku Avengers a Furryho. Ano, i tohle se mi stalo

Flashback
Bylo ráno, něco okolo osmé a já byl výjimečně vzhůru. Rozhodl jsem se, že překvapím zbytek Avengers chutnou snídaní v podobě palačinek. A tak jsem se pustil do těsta. ,,J.A.R.V.I.S.i, nadiktuj mi recept na palačinky. Nějaký lehký, prosím." oslovil jsem mou U.I. Ta hned zareagovala. ,,Budete potřebovat 250 mililitrů mléka, dvě vejce, jeden balíček vanilkového cukru, špetku soli, sto čtyřicet gramů hladké mouky a olej nebo máslo na opékání palačinek." řekl mi J.A.R.V.I.S. a počkal, než si všechno připravým.
Když už jsem měl vše nachystané, pokračoval: ,,V mléce rozmíchejte vejce, cukr i sůl a postupně přidávejte mouku. Prošlehávejte metlou. Nechte půl hodiny v klidu odpočívat." řekla mi U.I. a já splnil její pokyny.
Po té uplynulé hodině J.A.R.V.S. zase spustil: ,,Rozehřejte pánev, slabě ji potřete máslem nebo olejem a postupně opékejte palačinky." řekl zase J.A.R.V.I.S. a já začal. Na pánev jsem nalil trochu těsta, rozetřel ho a začal ho opékat. Pak jsem si ale vzpomněl, že dnes od devíti mám schůzku a už bylo půl. Tak jsem se vydal, že se rychle obléknu a dovařím to tady. Jenomže moje oblékání se krapet prodloužilo a já se vrátil do kuchyně, která byla kompletně v plamenech a J.A.R.V.I.S. volal hasiče.
,,Jak si to jako představuješ? Zapálit kuchyň! To se vážně může povést jenom tobě!" křičela na mě Nat. Stáli jsme v obýváku, celý tým Avengers plus Furry. A ti všichni se mě rozhodli seřvat za to, co se stalo v kuchyni. ,,To nebylo naschvál." řekl jsem provinile. ,,Ještě aby bylo!" zařvali na mě všichni najednou. A takhle to pokračovalo asi ještě čtvrt hodiny.
End of Flashback

No, budu se muset snažit. A to hodně. Už jsem chtěl jít vařit, ale náhle jsem si všiml nějakého papírku na stole. Přišel jsem k němu a přečetl si, co je na něm napsáno. ,Šla jsem do parku.' stálo tam. Bylo to od Dian, její stL písma poznám. No, snad jí nebude vadit menší společnost. A protože jsem věděl, že Dian není moc dobrá v orientaci a zeměpise, došlo mi, že šla do Central Parku. Protože to je jediný park poblíž, o kterém ví, kde je.
Když jsem do parku došel, jal jsem se ji hledat. Když jsem se chvilku bezvýsledně toulal po parku, všiml jsem si, že stojí na takovém menším kopečku, ze kterého je krásný výhled. Šel jsem tedy za ní. Ležérně se opírala o dřevěné zabradlí, co tam bylo, na tváři úsměv a její krásné oči koukající se po všem okolo. Když na mě stočila pohled, jen tak mě jím přelítla. Pak ale jako by jí něco došlo a pohled znovu zaměřila na mě, přičemž se jí rozšířily zorničky a ona nasadila výraz alá: ,Co tady u všech ufonů děláš, ty zrůdo!?' Potichu jsem se jejímu výrazu zasmál, ale to už ke mně byla otočená bokem, stejně tak jako předtím. Došel jsem k ní. ,,Pohled pro bohy, že?" podotkl jsem, načež mě odpálkovala slovy: ,,Tak co tady děláš?" Chvilku jsem hrál hluboce uraženého a pak jsem se dramaticky chytil za srdce a ublíženě řekl: , To bolelo." ,,Taky že mělo." odpověděla se smíchem. Pak jsme se sebrali a šli se jen tak procházet. Když jsme si spolu jen tak povídali, šla přímo do stromu. ,,Emm, Dian?" řekl jsem. ,,No?" zeptala se, ale v chůzi pokračovala. Což byla chyba, protože narazila do stromu. Já z toho dostal totální výtlem. A když s tím stromem začala flirtovat, smíchy jsem se doslova válel po zemi a nevšímal si pohledů ostatních. Ty pohledy byly velmi překvapené. Přeci jenom, Tony Stark/Iron Man válející se smíchy po zemi a Dian, jedna z New Heroes, jak lidé pojmenovali Dian a Joea, flirtující se stromem. Musím říct, že když se ho zeptala na to, zda s ní nepůjde do restaurace, musel jsem se zeptat, jak ho dostane ze země a poté do restaurace. Její odpověď mě velmi překvapila: ,,Za celý strom půjde jedna větvička."
Když jsme přišli domů, zbytek večeřel. ,,No kde jste?" zeptala se Nat a nandala nám jídlo. ,,Byli jsme v parku." odpověděla jí Dian. Nat jen přikývla. , Musím vám oznámit, že Dian má přítele." řekl jsem a všechny pohledy se stočily na mě. ,,Koho?" zeptala se zvědavě Nat. ,,Pana Stroma." odpověděl jsem jí, načež Dian prohlásila: ,,Už jednou jsem ti říkala, že se jmenuje Carlos, a to, že jsem ho pozvala na rande ještě neznamená, že je to můj přítel!" prohlásila uraženě, čímž se spustila lavina smíchu od všech kolem stolu. Tenhle večer jsme se hodně nasmáli!

Čauky mňauky, kočičáci!
Doufám, že se i dnes kapitola líbila a pobavila. To je tedy pro dnešek vše.
Přeji fanfárový den!
Vaš Simi339